XXII. V té době měla jeho manželka nového milence, komunistu, jehož otec zastával i důležitou funkci v okrese. Brunova žena se i pod vlivem tohoto svého vztahu rozhodla, že v Československu zůstane. Samotnému Brunovi by ale vystěhování nebylo umožněno, neboť povolení se vztahovalo pouze na manželský pár. Až na přímluvy jejího otce žena přislíbila, že se s Brunem tedy do Německa vystěhuje, ale nevylučuje možnost do Československa se v budoucnu vrátit. A začala Bruna finančně i morálně vydírat. Ještě před tím, než si mohl Bruno vyzvednout oficiální povolení k vystěhování na oddělení pasů a víz v Ústí nad Labem, byl pozván na „pasy a víza“ do Děčína. Zde se mu od nadporučíka Mareše a dalších dvou mužů v civilu dostalo poučení, o čem smí a nesmí po příjezdu do Německa hovořit. Nesmí podávat žádné vojenské ani průmyslové informace, natož se spojovat třeba s německou kontrarozvědkou. Několikrát soudruzi zdůraznili, že by neměl zapomínat na to, že i nadále bude v Československu žít jeho matka a sourozenci s rodinami. Jistě nechce, aby nesli důsledky jeho případné zrady. Neopomněli se zmínit ani o Brunových blízkých přátelích, zvláště o Jirkovi. Jeho další kamarád Vlasta později „přeběhl“ a jako aktivní spolupracovník StB podával o něm informace, o čemž Bruno až do roku 2018 neměl ani tušení. Tento jeho „kamarád a důvěrný přítel“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281663