Test obsahoval možná stovku otázek z různých oblastí. Většina z nich mi byla jasná. U některých jsem se však zarazil. Zamyslel jsem se například u otázky: „Co je to futurum?“ Možná je to každému jasné, ale mně to v té době chvíli nebylo. Zde jsem zůstal dlužen odpovědi. Poté následovala otázka: „Co je to deklinace?“ Vůbec jsem nechápal souvislost těchto otázek se studiem arabského jazyka. Vzpomněl jsem si, že takový pojem se používá na mapách. Odpověděl jsem tedy, že deklinace znamená odklon. Po dokončení testu jsme čekali na chodbě na jejich vyhodnocení. Potom měl teprve následovat ústní pohovor s komisí. V průběhu přestávky vyšel jeden z komisařů a uklidňoval nás: „Nebojte, všichni budete přijati. My jen potřebujeme znát vaši úroveň.“ Po půl hodině nás pozvali dovnitř. Před vlastními pohovory nás seznámili s výsledky testů. „Všichni přítomní test úspěšně složili, s výjimkou těchto osmi uchazečů…“ Následovalo osm jmen. Moje bylo mezi nimi. Nám poděkovali a k pohovoru jsme se už nemuseli obtěžovat. Cestou k nádraží jsem narazil na sloup s nalepeným plakátem, který oznamoval: „Hudební skupina FUTURUM vystoupí…“ To mi udělali naschvál. Jako by věděli, že zrovna tohle slovíčko bylo pro mě klíčové. Samozřejmě, že jsem brzy zaplnil mezeru ve svém vzdělání. Došlo mi, proč padaly v testu právě takové otázky. Vyhledal jsem si, že futurum znamená budoucí čas a deklinace znamená skloňování. Tak že jejich souvislost s arabštinou byla zcela legitimní. Neúspěch s náročnou arabštinou mě neodradil, abych se nepokusil o něco podobného později. Zvolil jsem však tentokrát mnohem 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281662