Test obsahoval možná stovku otázek z různých oblastí. Většina z nich mi byla jasná. U některých jsem se však zarazil. Zamyslel jsem se například u otázky: „Co je to futurum?“ Možná je to každému jasné, ale mně to v té době chvíli nebylo. Zde jsem zůstal dlužen odpovědi. Poté následovala otázka: „Co je to deklinace?“ Vůbec jsem nechápal souvislost těchto otázek se studiem arabského jazyka. Vzpomněl jsem si, že takový pojem se používá na mapách. Odpověděl jsem tedy, že deklinace znamená odklon. Po dokončení testu jsme čekali na chodbě na jejich vyhodnocení. Potom měl teprve následovat ústní pohovor s komisí. V průběhu přestávky vyšel jeden z komisařů a uklidňoval nás: „Nebojte, všichni budete přijati. My jen potřebujeme znát vaši úroveň.“ Po půl hodině nás pozvali dovnitř. Před vlastními pohovory nás seznámili s výsledky testů. „Všichni přítomní test úspěšně složili, s výjimkou těchto osmi uchazečů…“ Následovalo osm jmen. Moje bylo mezi nimi. Nám poděkovali a k pohovoru jsme se už nemuseli obtěžovat. Cestou k nádraží jsem narazil na sloup s nalepeným plakátem, který oznamoval: „Hudební skupina FUTURUM vystoupí…“ To mi udělali naschvál. Jako by věděli, že zrovna tohle slovíčko bylo pro mě klíčové. Samozřejmě, že jsem brzy zaplnil mezeru ve svém vzdělání. Došlo mi, proč padaly v testu právě takové otázky. Vyhledal jsem si, že futurum znamená budoucí čas a deklinace znamená skloňování. Tak že jejich souvislost s arabštinou byla zcela legitimní. Neúspěch s náročnou arabštinou mě neodradil, abych se nepokusil o něco podobného později. Zvolil jsem však tentokrát mnohem 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281662
civilizovanější jazyk – němčinu. Přihlásil jsem se spolu se svým kamarádem. Na prvním sezení jsme se měli rozdělit do skupin. Začátečníci, pokročilí, znalí. Kamarád již měl slušné základy v krvi, proto se zapsal do skupiny pokročilých. A co já? Přece nebudu chodit sám. Hup, a už jsem byl v pokročilých s ním. Nebyla to dobrá volba. Samozřejmě jsem nestíhal. Nepomohlo mi ani to, že naše profesorka měla perfektní německou výslovnost, ale česky uměla snad jen Ahoj a Nashledanou. Pro mě nebyl příliš účinný ani herecký způsob výuky, jaký předváděla. Když například vysvětlovala použití předložky na, vylezla na stůl. Když naopak vysvětlovala pod, vlezla pod něj. Kurz němčiny na mně nakonec nezanechal žádné větší stopy. Jen jsem se obával, aby mi ho armáda nedala zaplatit. Ale možná si mých nulových znalostí němčiny ani nevšimli. Putování po jazykových kurzech jsem zakončil hodinami angličtiny. Absolvoval jsem půlroční intenzivní kurz, který jsem naštěstí zakončil úspěšnou zkouškou. Ne všem se to povedlo. Po čase jsem měl možnost si nabyté vědomosti ještě rozšířit a vykonat zkoušku vyššího stupně. Znalosti arabštiny či němčiny jsem nikdy neměl možnost uplatnit v praxi. Zato angličtina mi poskytla svou pomoc během mé vojenské kariéry nesčetněkrát.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281662
ODIN, DVA, TRI Každý pořádný voják musel během své kariéry absolvovat aspoň nějaké vojenské cvičení. Já jsem nikdy nepracoval u žádného běžného útvaru, který absolvoval takových cvičení bezpočet. Přesto jsem se stal účastníkem jednoho velkého cvičení. Jako příslušník vyššího vojenského velitelství jsem se zúčastnil společného vojenského cvičení tehdejší Varšavské smlouvy, které se konalo na Doupově. Neměl jsem tam žádnou svou jednotku, ale zato jsem byl pověřen dvěma náročnými úkoly. Prvním mým úkolem bylo zajistit součinnost značkařů, tzn. vojáků, kteří měli během výkladu situace na bojišti pomocí dýmovnic vyznačit přední okraj bojové linie. Složitost byla v tom, že se značkaři skládali z Čechoslováků, Poláků, Maďarů a Sovětů. Aby se vyznačení předního okraje vydařilo, bylo nutno ve správný okamžik vydat povel velitelům všech národních jednotek značkařů, aby ve stejný okamžik odpálili dýmovnice. Správný vizuální efekt byl pro výsledek cvičení velmi důležitý. Po několika dnech příprav přišel den generálky před oficiálním vyvrcholením cvičení. Také já jsem se se „svými“ značkaři zodpovědně připravoval. Byl jsem předem pyšný na to, jak se mi podaří můj bojový úkol splnit. Značkaři byli na místě. Tribuna byla plná generálů. Jeden z nich četl dlouho nacvičovaný komentář o situaci na bojišti. Za chvíli se dostane k domluvenému místu, kdy dám velitelům značkařů povel 100 Ukázka elektronické knihy