m i c h a e l l e d w i d g e • p ř e d n i č í m s e n e z a s tav í
Z osobní zkušenosti věděla, že si vláda často počíná nedbale, ba dokonce hloupě. Ale ne zločinně. Nepáchala schválně zlo. Muselo existovat nějaké rozumné vysvětlení. Ale něco by podniknout měla, nebo ne? Zastavila se a chvíli se vyklusávala na místě, aby mohla z příjezdové cesty před ní vyjet minidodávka. Až se vrátím, pomyslela si a znovu se rozběhla. Zatne zuby a zavolá Wallymu, aby se ho znovu zeptala na Marka. O pět minut později už byla za polovinou okruhu a ze stoupání do kopce ji pálila stehna. Najednou jí zavibroval mobil. Vytáhla ho z ledvinky u pasu a odfoukla si zpocenou ofinu z očí, aby se podívala na displej. „Ahoj,“ ohlásila se. Ulevilo se jí, že je to jenom Lori. „Jsi v pohodě?“ zeptala se Lori. Zněla ospale. „Jistě. Co se děje? Je Ally v pořádku?“ Ruby zpomalila a zastavila. „Jo, je. Zapomněla sis klíč nebo tak něco?“ zeptala se její sestra. „Cože? Ne. Ještě nejsem doma. Co se děje, Lori?“ Uslyšela, jak se malá Alice rozkřičela. „Někdo klepe na dveře,“ řekla Lori. „To nejsi ty?“ Ruby sprintem přeběhla Penton k rohu Norton Street. A uviděla je – všechny – před sestřiným domem.
34. kapitola
V
polovině ulice před Loriiným domem stálo šest aut. Šedá, neoznačená policejní vozidla zaparkovaná bok po boku blokovala celou ulici. Kolem nich se pohybovalo několik postav v modrých vestách. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281617
m i c h a e l l e d w i d g e • p ř e d n i č í m s e n e z a s tav í
Ruby se prudce nadechla, když se jeden z mužů otočil a ona si na jeho zádech přečetla tři zářící žlutá písmena, jež se nedala přehlédnout. FBI? pomyslela si. Ozvalo se burácení naftového motoru a na druhém konci ulice se vynořilo jakési obrněné vozidlo. Šlo o obří šedivý pickup, na jehož stupátku jel celý přepadový oddíl s vojensky vyholenými hlavami, v khaki neprůstřelných vestách a s vojenskými puškami, které vypadaly jako z videohry nějakého školáka. Pak se to stalo. Vůz přepadového oddílu FBI vyjel na chodník před Loriiným domem a Ruby konečně došlo, do čeho se to připletla. Realita ji zasáhla jako demoliční koule do prsou. Najednou si vybavila slova toho reportéra. Oni, poručíku. Skutečně existují. „Co mám dělat, Ruby? Teď už vyloženě buší. Co se sakra děje?“ slyšela z telefonu sestřin hlas. Ruby oněměle stála a zírala na agenty i okolní domy. Nikde nikdo. Nikdo neviděl, že se svět právě zbláznil. No tak, pohyb! napomenula se v duchu. Vzpamatuj se a něco udělej! Odtrhla pohled od aut a shonu v sestřině ulici, zhluboka se nadechla a pomalu přešla křižovatku. Na druhé straně se podívala na mobil a zjistila, že se spojení přerušilo. Co nejrychleji vběhla do slepé postranní ulice, přeskočila něčí nízký plot a přes zadní dvůr se dostala do další slepé ulice, odkud zatočila doprava po McNeilově ulici souběžné s Norton Street. Zhruba v polovině cesty k Loriině domu přeskočila další plot a skrčila se u trsu okrasné trávy na něčí zahradě. Přes zadní plot se jí nabízel výhled do Norton Street. Viděla jedno z aut FBI zaparkované v druhé řadě, se dvěma agenty a jednou agentkou. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281617
m i c h a e l l e d w i d g e • p ř e d n i č í m s e n e z a s tav í
Podívala se na jejich zaryté výrazy. Na tasené zbraně u stehen. Jako kdyby šli po nějakém únosci. Nebo teroristovi, který se tu někde schovával se zbraněmi hromadného ničení. Její strach se najednou přetavil v ryzí zlost. Co je to za parchanty? pomyslela si, když se podívala za ně na Seanovo odrážedlo a kopací míče pod Loriiným skromným přístřeškem na auto. Copak nevidí, že jsou v domě děti? Malé děti? To je jim jedno? Sledovala, jak se agenti domlouvají. Jeden z nich pak zařval hlasem fotbalového trenéra. „Otevřete! FBI! Máme soudní povolení!“ Následovala dunivá rána a tříštění skla – ti hajzlové vyrazili dveře. I na vzdálenost jednoho bloku slyšela sestřin křik, zatímco po jejím trávníku přibíhal k domu zástup agentů FBI. Ruby zhluboka oddechovala, ústa zakrytá dlaní. Dělalo se jí zle, připadala si bezmocná a otupělá, jako kdyby jí tělo vypovědělo poslušnost. Křik malého Seana ji probral z transu. Zvedla si mobil k obličeji. „911. V jaké jste nouzi?“ Ruby se užuž chystala říct: „Do sestřina domu vnikli agenti FBI,“ ale pak se zarazila. „Pomozte mi! Někdo mi právě vyrazil dveře! Vloupání, vloupání! Někdo je u mě v domě. Norton 334. Norton 334. Pomozte mi, prosím. Pošlete sem někoho. Mají zbraně. Pomoc!“ Zavěsila a čekala nehybně jako socha, ruce sepjaté v modlitbě. Když o dlouhé dvě minuty později uslyšela sirény, přeskočila plot ze zahrady zpátky na ulici. 100
Ukázka elektronické knihy