m i c h a e l l e d w i d g e • p ř e d n i č í m s e n e z a s tav í
Z osobní zkušenosti věděla, že si vláda často počíná nedbale, ba dokonce hloupě. Ale ne zločinně. Nepáchala schválně zlo. Muselo existovat nějaké rozumné vysvětlení. Ale něco by podniknout měla, nebo ne? Zastavila se a chvíli se vyklusávala na místě, aby mohla z příjezdové cesty před ní vyjet minidodávka. Až se vrátím, pomyslela si a znovu se rozběhla. Zatne zuby a zavolá Wallymu, aby se ho znovu zeptala na Marka. O pět minut později už byla za polovinou okruhu a ze stoupání do kopce ji pálila stehna. Najednou jí zavibroval mobil. Vytáhla ho z ledvinky u pasu a odfoukla si zpocenou ofinu z očí, aby se podívala na displej. „Ahoj,“ ohlásila se. Ulevilo se jí, že je to jenom Lori. „Jsi v pohodě?“ zeptala se Lori. Zněla ospale. „Jistě. Co se děje? Je Ally v pořádku?“ Ruby zpomalila a zastavila. „Jo, je. Zapomněla sis klíč nebo tak něco?“ zeptala se její sestra. „Cože? Ne. Ještě nejsem doma. Co se děje, Lori?“ Uslyšela, jak se malá Alice rozkřičela. „Někdo klepe na dveře,“ řekla Lori. „To nejsi ty?“ Ruby sprintem přeběhla Penton k rohu Norton Street. A uviděla je – všechny – před sestřiným domem.
34. kapitola
V
polovině ulice před Loriiným domem stálo šest aut. Šedá, neoznačená policejní vozidla zaparkovaná bok po boku blokovala celou ulici. Kolem nich se pohybovalo několik postav v modrých vestách. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281617