Kapitola 60
„Bruce Lee hadra,“ řekl napůl obdivně, napůl ironicky Hota na Saranovu adresu, když uložili opilou a pomlácenou Reginu do Markovy postele. Majorovi už nestálo za to vracet se do Třince, a tak se dohodli, že přece jenom přespí v Jablunkově. Brzy ráno pojede navštívit Sadovského. Jen co dorazí Ožana s Gomolou, kterým před chvílí volal. „Jak mohli takového blázna, jako jsi ty, zaměstnat u policie? A ještě mu svěřit velení týmu kriminalistů? Nedělají tam u vás náhodou psychotesty? Dyť ty jsi jak Riggs ze Smrtonosné zbraně,“ pokračoval Wruna. Seděli v obýváku a kouřili, tentokrát Marek ubalil oběma jointy. „Když víš, co chtějí slyšet,“ začal se malý rváč chechtat. „Ty jsi úplný magor,“ Hota se taky rozesmál na celé kolo. Cítil, jak v něm napětí povoluje. „Neřvi tak, vole, ať nevzbudíš ten svůj zrzavý úlovek.“
Kapitola 61
Zaparkovali na odstavné ploše před domkem Sadovských. Saran přijel svou oktávkou přímo od Marka, jeho operativci služební fabií kombi. Major ještě večer volal nadporučíkovi Heczkovi, aby si zjistil, kdy v místním kostele začíná dopolední nedělní mše pro Čechy. Netušil, zda Sadovští chodí do kostela, ale nechtěl je minout, takže do Městské Lomné dorazili před osmou. Na kolizi s kostelem jej upozornil Marek, on sám místní zvyky neznal. Surikata tentokrát na značce nestála, všude panoval klid, zahrada i dům působily osaměle. Že by nechodili na devátou, ale na sedmou jako Poláci? ptal se v duchu sám sebe vyšetřovatel. Došlo mu, že si národnost manželů nezjišťoval. Taky nemuseli chodit do kostela vůbec. Policisté prošli nezamčenou brankou a po dlážděném chodníku se blížili k dvoupodlažní kostce omítnuté šedým brizolitem. Psa
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281594