který se zvětšuje, až oheň zaplní celý vnitřní prostor lebky. Můj mozek je přefouknutý balonek uvnitř hlavy, který zároveň žhne i studí. Celé moje tělo opět zmizelo, zbývá jen moje hlava, která se tříští na kousky. Vpotácím se nahý a mokrý do pokoje. Nechci, aby mě někdo našel takhle, mokrého a nahatého. Rozhlížím se kolem sebe, všude je jen tma, šmátrám po nábytku, ale nic necítím. Slyším jen svůj sípavý dech, který jako by narážel do nádoby s rozžhaveným železem. Na okamžik mě napadne, že svět, ve kterém jsem doposud žil, ve skutečnosti nikdy nebyl. Byl to jen přelud, klam mysli, všechno, co jsem prožil, se odehrálo jen mezi mými dvěma spánky. Řítím se do tmy. Začnou z ní vystupovat obrazy, vidím svíčky na dortu, bílý strop, růžový flíček na matčině krku. A nakonec — před mýma očima se objeví Daniela. Vidím její tvář tak zřetelně, že bych si na ni mohl sáhnout. Kobaltové oči, které se propadly do šedých jamek, nažloutlá vosková pleť, zbytky slepených chomáčků vlasů na hlavě. Leží na nemocničním lůžku připojená k obrovskému blikajícímu monstru. Chytnu ji za vlhkou studenou ruku. Pootevře rozpraskané rty, zahlédnu mezeru mezi předními zuby. „Díky, Honzo,“ zašeptá a sevře svoje prsty kolem mých. A já z jejího leukemického stisku ruky pochopím, že se mezi námi zažehlo obrovské silové pole, o kterém nemá nikdo ani potuchy. A že ta energie doposud nevyhasla.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281540