a ideální (…), je potřebné, abych po studiu omezeného tématu obrátil se k jinému oboru a k jiné době.462
Kybalova učitelská praxe na Vyšším gymnáziu v Žitné ulici a Alois Jirásek Vedle rozhodování o místě zahraničního studia a o dalším zaměření odborné práce nastal Kybalovi i čas ověřování teoretických znalostí v učitelské praxi. Od 15. ledna do 31. prosince 1905 působil jako středoškolský učitel na Vyšším gymnáziu v Žitné ulici v Praze 2.463 Zde přednášel dějepis a zeměpis pod dohledem ředitele ústavu Františka Grešla a školního rady a spisovatele Aloise Jiráska.464 Na zkušenost odtud historik vzpomínal: Měl jsem k tomu kvalifikaci následkem své státní zkoušky z dějepisu a zeměpisu a za pomoci Gollovy byl jsem připuštěn konat svůj zkušební rok pod Aloisem Jiráskem v gymnasiu v Žitné ulici, a to třikrát v týdnu. Než tu se stalo, co jsem čekal. Když jsem začal 25. ledna 1905 hospitovat, sedě nečinně v zadní lavici tercie a septimy při hodinách dějepisu a zeměpisu, nebo při konferencích, stará nenávist k rakouské střední škole v českém vydání ve mně oživla. Poznalť jsem na vlastní oči středoškolský mechanismus a byrokratismus, malichernost, pokrytectví, sešněrovanost a scvrklost duševní, která jako výslednice celého systému projevovala se u žáků i u profesorů.465 Vyučující zeměpisu a dějepisu, spisovatel A. Jirásek, byl profesorem VII. hodnostní třídy, školním radou. Řadu let vyučoval s poloviční dovolenou.466 Jeho vysvědčení o Kybalově zkušebním roce jej hodnotí: Výklad jeho byl plynný a jasný (…). Jsa vážné povahy, vedl si ve škole pedagogicky správně a získal si nezbytnou kázeň (….). Na vyučování se připravoval velmi
462 Tamtéž. 463 První výroční zpráva cís. král. vyššího gymnasia v Žitné ulici v Praze za školní rok 1888, Praha: nákladem ústavu, 1888, s. 23. C. k. Vyšší gymnasium v Žitné ulici (r. 1887 prohlášeno za vyšší), 1918/19 České státní gymnasium. V letech 1904–06 byl provizorním učitelem na gymnáziu i historik Julius Glücklich (1876–1950). 464 Dvacátá výroční zpráva c. k. státního gymnasia v Praze v Žitné ulici za školní rok 1906–7, Praha: nákladem ústavu, 1907, s. 17; Grešl, František (1845–1911), klasický filolog, do r. 1906 ředitel gymnázia v Žitné ulici v Praze. 465 Paměti Vlastimila Kybala I., Brno: L. Marek, 2012, s. 118. 466 Třetí výroční zpráva cís. král. vyššího gymnasia v Žitné ulici v Praze za školní rok 1890, Praha: nákladem ústavu, 1890, s. 49; Čtvrtá výroční zpráva cís. král. vyššího gymnasia v Žitné ulici v Praze za školní rok 1891, Praha: nákladem ústavu, 1891, s. 34–35; Dvacátá výroční zpráva c. k. státního gymnasia v Praze v Žitné ulici za školní rok 1906–7, Praha: nákladem ústavu, 1907, s. 19; srov. též Juda, Karel. Jirásek ve sborovně. In Alois Jirásek. Sborník studií a vzpomínek na počest jeho sedmdesátých narozenin, Praha: J. Otto, 1921, s. 449.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281440
pilně a snažil se, aby seznámil se s příslušnými spisy pedagogickými a didaktickými, jmenovitě s organizační osnovou pro gymnasia a reálky, s instrukcemi k učební osnově z roku 1884, 1892 a 1900.467 Jiráskův posudek se netýkal jen Kybalovy schopnosti interpretovat během výkladu historická fakta či dodržovat organizační osnovy, ale i jeho vůle klasifikovat studenty spravedlivě: Při klasifikaci dával na jevo úplnou nestrannost. Podepsaný vyslovuje naději, že pan kandidát bude dobrým učitelem.468 Kybal se tak mohl setkávat se spisovatelem, jehož dílo jako středoškolský student upřímně obdivoval. Na univerzitě jeho vztah k Jiráskovi prošel složitým vývojem pod vlivem profesorů Golla, Pekaře, Novotného i přítele R. Urbánka, který se spisovatelovu dílu později publicisticky věnoval.469 Působilo i seznámení s Macharovými texty o Jiráskovi.470 Zápisníky z univerzitních let uchovaly Kybalovy kritické poznámky k Jiráskovu románu Proti všem. Historik tu kritizoval především spisovatelovo pochopení táborského chiliasmu. Odmítl Kánišovu sexuální žádostivost jako hlavní pohnoutku k zavedení orgií adamitů.471 Jirásek mu ve svém díle přehlížel celou škálu kacířských názorů působících v husitství, zejména valdenských.472 Pisatele historických fresek Kybal vinil i z jednostranného vidění Tábora. Ideová realita tohoto města-pevnosti mu byla mnohem bohatší: Táboři (…) koncentrovali v sobě různé odstíny: směr Žižkův, jenž samostatně vystoupil a od Táborů se odloučil 1422, směr Biskupcův určitě formulovaný r. 1422, směr Martínkův zavržený Tábory samými 1420 a 1421 Žižkou potřený.473 O literárním zážitku z četby Jiráskových děl ve svých denících a literárních zápisnících zde již nevypovídal středoškolský student uchvácený vyprávěním, ale mladý historik odkrývající za ději příběhů interpretaci historických faktů a spisovatelovu koncepci v její částečnosti. I přes některé výhrady k Jiráskovu dílu jej pokládal Kybal i v dalších letech za jednu ze vzácných duší, jež ho chápaly a viděly jeho snažení 467 NA, fond V. Kybal, karton 1, složka 9, Jirásek, Alois. Hodnocení V. Kybala. 468 Tamtéž. 469 Urbánek, Rudolf. Historický román Jiráskův. Lumír, roč. 48, č. 7–8, 1921, s. 169–184; PNP-LA, fond A. Jirásek, D 23/26, č. 5076, Rudolf Urbánek – Aloisu Jiráskovi, dopis z 21. srpna 1926. Historik se spisovatelem udržoval i písemný kontakt. V dopise spisovatele klade vedle svého prvého učitele V. Štecha i velikého Mistra v letech studijních, Jar. Golla. 470 NA, fond V. Kybal, karton 24, složka 32, Kybal, Vlastimil. Zápisníky z let 1900–1904; Machar, Josef S. Alois Jirásek. Naše doba, roč. 8, 1901, s. 858–861. 471 NA, fond V. Kybal, karton 24, složka 32, Kybal, Vlastimil. Zápisníky z let 1900–1904. 472 Tamtéž. 473 Tamtéž.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281440
jako dějící se z vnitřního hnutí a z čisté oddanosti věci naší.474 Spisovatele i historika později spojil i jejich podpis Manifestu českých spisovatelů roku 1917. Na vyznění i představení tohoto významného textu české společnosti měl Jirásek zásadní podíl.475 Kybalův zkušební pobyt na gymnáziu v Žitné ulici byl ukončen jeho odjezdem do Paříže. Tím začala nová etapa jeho života.476
Studium v Paříži roku 1906 Česko-francouzské vztahy ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století prošly složitým vývojem. Již v roce 1889 byly nákladem Alliance française v Praze zmapovány překlady z francouzského jazyka do českého. Ukázaly na intenzitu vyzařování francouzské kultury do Čech.477 Čeští frankofilové očekávali od Francie podporu národního hnutí a vytváření protiváhy silného německého politického, kulturního a hospodářského vlivu v Čechách. Na sklonku 19. a na počátku 20. století se ke slovu dostala nová generace frankofilů.478 Do ní se vřadil i Kybal.479 O cestách do Francie a Paříže na přelomu 19. a 20. století vydala svědectví řada českých historiků.480 Z nich v Paříži studoval nejen Kybal, ale před ním roku 1901 i Ladislav Hofman a po něm 1909 Julius Glücklich.481
474 PNP-LA, fond A. Jirásek, D 10/3, č. 2778, Vlastimil Kybal – Aloisi Jiráskovi, dopis z 28. srpna 1911, Řím. 475 Heidler, Jan. Alois Jirásek a projevy českých spisovatelů. In Alois Jirásek. Sborník studií a vzpomínek na počest jeho sedmdesátých narozenin, Praha: J. Otto, 1921, s. 393–399. 476 Paměti Vlastimila Kybala I., Brno: L. Marek, 2012, s. 123. Když jsem počátkem ledna 1906 vyrazil z Prahy do Paříže, netušil jsem, že je to počátek mého celoživotního putování po širém světě. 477 Přehled překladů z jazyka francouzského do češtiny, Praha: Alliance française, 1889, 168 s. 478 Reznikow, Stéphane. Frankofilství a česká identita 1848–1914, Praha: Karolinum, 2008, s. 209–213. 479 Paměti Vlastimila Kybala I. Brno: L. Marek, 2012, s. 130. Francie byla tehdy, když jsme byli ve psím Rakousko-Uhersku, jediným potencionálním přítelem našeho národa v budoucnosti a francouzská kultura byla hlavní rovnocennou a neslužebnou spojkou mezi naší a světovou kulturou. (…) Francie zůstávala mi od počátku velkým majákem světové civilizace, do jehož nádherného světla měl být postaven i český národ, a to tím více, čím násilněji byl v rakouském soustátí stavěn pod svícen německý. 480 Dvořák, Max. Listy o životě a umění, Praha: Vyšehrad, 1943, s. 52–58. Dvořák navštívil Paříž 1897; Goll, Jaroslav – Pekař, Josef. Listy úcty a přátelství, Praha: Vyšehrad, 1941, s. 440–458. Goll pobyl v Paříži 1906; Hanzal, Josef. Josef Pekař, život a dílo, Praha: Karolinum, 2002, s. 100–101. Pekař navštívil Paříž 1907. 481 Horská, Pavla. Sladká Francie, Praha: NLN, 1996, s. 123–124; srov. též Blümlová, Dagmar. Teskný historik Ladislav Hofman, České Budějovice: HÚ FF JU, 2005, s. 139; Goll, Jaroslav. Ladislav Hofman. In Týž, Vybrané spisy drobné I., Praha: HK, 1928, s. 151; Šaurová, Jana. Julius Glücklich. Život a dílo, diplomová práce, Brno: HÚ FF MU, 2008, s. 12.
100 Ukázka elektronické knihy