Kolumbie Letadlo s českými hudebníky přistálo v Bogotě. Sotva se ubytovali v poměrně slušném hotelu, šéf svolal všechny na zkoušku do velkého koncertního sálu. „Vždyť jsme tady hráli nedávno, proč zase zkoušku?“ zeptal se otráveně houslista Kryšpín Halekač. Šéf se zamračil: „Budeme zkoušet tak často, jak rozhodnu. Kromě toho dělali prý v sále nějaké úpravy, prověříme zvuk. A sám dobře víš, že cvičit ve dne v noci nestačí. Jestli chceš zůstat v našem orchestru, koukej makat a o ničem jiném nepřemýšlej,“ končil skoro naštvaně šéf Alfons Vidlička. „Sám nerozezná basu od bubnu a na nás se vytahuje,“ zašeptal organizátor Tonda Paraple. Kryšpín k němu překvapeně vzhlédl. Ani si nevšiml, že je Tonda vedle něho. „Doufám, že máš všechno promyšlené. Se zdejší mafií si nezahrávej, chceš-li se vrátit po svých domů. Nerad bych tě viděl v penále…“ varoval houslistu. „Co blbneš? Minule šlo všechno jako po másle.“ „Jo, minule není teď. Hlavně si dej bacha.“ „Prosím o klid!“ vykřikl dirigent. „Jedeme celý koncert od začátku.“ „Je máklej, ani nás nenechá odskočit,“ sáhl si na čelo druhý houslista. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281438