mizí, a konečně vyřešit hořákovou situaci. Večery jsou čím dál tím chladnější a teplé jídlo je potřeba. Lukáš se navíc nedokáže obejít bez ranního nápoje. Kolem sedmé přicházíme do Innsbrucku a hned na okraji města dokupujeme potraviny. Společně s námi do města přichází i déšť. Snídani si vychutnáváme v parku pod stromem, který nám poskytuje alespoň malou skrýš. Lukáš do sebe, jako již tradičně, hází téměř půl kila salátu s buřtem, který by svou energetickou hodnotou vydal na nakrmení malé somálské vesnice. S plnými pupky pak míříme do centra města. Ocitli jsme se v ráji. Čtyřpatrový obchod se sportovním vybavením je jako splněný sen. Mají tu úplně všechno, až z toho mám nutkání obnovit si celý poutnický šatník. K našemu překvapení zde nacházíme i propanbutanové bomby všech možných velikostí, provedení i značek. V tu chvíli Lukáš začíná spekulovat o tom, že bychom pořídili i nový hořák. Přemýšlí nad tím až nepřiměřeně dlouho. A to jsem prý já ta nerozhodná. Po několika dlouhých minutách bereme bombu, bez hořáku, a jdeme ke kase. Naneštěstí si Lukáš všimne i regálu s ponožkami a bez zaváhání je bere útokem. Tohle bude na dlouho… LUKÁŠ: V 10.00 opouštíme Innsbruck. Jen co se dostaneme na okraj, déšť opět sílí. Jediný úkryt tvoří dětská prolézačka se stříškou. Po malém žebříčku šplháme nahoru. Vzhledem k našim drobným postavám mám strach, aby někdo z kolemjdoucích nezavolal sociální službu, že si hrajeme bez dozoru. Tento příbytek nám poslouží k vymyšlení plánu, že vyrazíme do pět kilometrů vzdáleného kempu. Tam můžeme vyprat a vysušit věci. V lehkém dešti se přesouváme až do kempu vyznačeného na mapě. Na místě nám chvíli trvá pochopit, že kemp je vlastně zahrádka pizzerie s celkovou plochou asi třicet metrů čtverečních. Zvláštní místo oplývající mystičnem a hodící se jako kulisa podprůměrného hororu. Stojíme před zavřenými dveřmi pizzerie a pozorujeme blížící se siluetu na mléčném skle. Otevře nám muž, patrně majitel tohoto unikátního obchodního komplexu. Než stačíme pozdravit prohlásí pouze: „Třicet eur za stan.“ „Pračku a sušičku máte?“ ptám se zaraženě. „Pět eur pračka, pět eur sušička. Ale neperte tam stan.“ prohlásí individuum. Beze slova odchází a nechá za sebou otevřené dveře. Ty
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281297