Vlk a já (Ukázka, strana 99)

Malý retrívr se s tím nepáral jako Vlk a když ho Jonáš pustil, udělal hned malou loužičku. „Ty jsi chytrý pejsek,“ pochválil ho Jonáš. Zkontroloval, jestli jsou dobře zavřená vrátka, a pohladil štěňátko po hlavičce. „Dojdu se domů pořádně obléct a kousek se projdeme,“ vysvětlil Buddymu, který si kecl na zadek a vypadal, že o tom návrhu vážně přemýšlí. Lehce vyštěkl na souhlas a Jonáš se zasmál. V rychlosti se doma převlékl a tiše vzal z předsíně obojek a vodítko, které mu tatínek věnovat předešlý den společně s Buddym. Nechtěl vzbudit rodiče, protože toužil mít první ráno s pejskem jen sám pro sebe. Vrátil se před dům, kde štěně zatím horlivě očichávalo každý kamínek. „Tak pojď, ty můj roztomilý fešáku,“ rozněžnil se Jonáš a dal pejskovi kolem krku obojek. Vodítko připnul k obojku a vyrazili na první procházku. Sluníčko už pomalu začalo vycházet a mlha se povalovala nad zarostlou loukou. Bylo to překrásné ráno, které v Jonášovi umocňovalo pocit, že mít psa je prostě bezva. Přesně tak, jak si vždycky myslel. Buddy nadšeně tlapkal vedle Jonáše a neustále mu křížil cestu, jak přebíhal se strany na stranu štěrkové cesty. „Za chvíli se do toho vodítka zamotáš, ty ňoumíku,“ usmál se Jonáš a trpělivě asi popadesáté vyndal vodítko Buddymu zpod bříška, kam se vždycky připletlo. Ušli pár metrů za dům a Jonáš v dálce uviděl siluetu člověka a psa, který navolno pobíhal kolem něho 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281294