Issuu

2014, 87). Toto pojetí explicitně vyřazuje ekonomický liberalismus a prosazování volného obchodu z nástrojového repertoáru geoekonomické mocnosti. Pro Luttwaka je „striktně laissez-faire přístup“ synonymem pro „odmítání chovat se ,geoekonomicky‘“ (Luttwak 1998, 128). V (neo)merkantilistickém duchu jsou také definovány hlavní obchodní zbraně geoekonomicky uvažujících států, kterými jsou „více či méně skryté restrikce na importy“ a „více či méně utajené dotace na exporty“ (tamtéž). Geoekonomická mocnost praktikuje „ekonomický nacionalismus“ (Kundnani 2014, 86), kdy se snaží jednostranně maximalizovat své exporty a bránit ostatním v přístupu na vlastní trh. Vztáhneme-li tuto diskuzi k širšímu teoretickému rámci knihy, můžeme geoekonomickou mocnost specifikovat jako jeden typ identity státu jako zahraničněpolitického aktéra. Skrze tuto identitu je stát konstruován coby nezávislý, egoistický, aktivně intervenující a konfliktní. Jeho zájmy jsou definovány v intencích ekonomického blaha vlastních obyvatel, které je možné získat jen na úkor států ostatních. Uvažuje a jedná merkantilisticky a účelově ve vztahu k multilateralismu a mezinárodnímu právu. To se podle Kundnaniho a Szabo promítá do širokého spektra oblastí zahraniční politiky, včetně politik bezpečnostních, rozvojových či evropských. My se zaměříme na mnohem úžeji vymezené téma dvou podoblastí ekonomické diplomacie: obchodní a komerční. Představují ideální příklad pro hodnocení, jak (pokud vůbec) je geoekonomické chování v německé politice přítomno a jak se případně střetává či snoubí s chováním vedeným jinými, alternativními identitami. Státy zde sledují ekonomické cíle již z definice, protože se přímo jedná o regulaci obchodu na systémové úrovni (obchodní diplomacie) či o podporu konkrétních firem (komerční diplomacie). Není ale naopak vůbec jisté, jaké použijí strategie. Můžeme sledovat, do jaké míry jimi skutečně budou v geoekonomické identitě zakotvený selektivní multilateralismus, skepse vůči mezinárodnímu právu a neomerkantilismus – a do jaké míry něco zcela jiného. Jako možná alternativa ke geoekonomické mocnosti se nabízí identita Německa jako ordoliberálního státu, kterou bereme jako paralelní otevřenou hypotézu. Tezi nenajdeme v literatuře o zahraniční politice SRN, zato ale sehrála značnou roli v debatách o německém ekonomickém uvažování a jeho roli při řešení krize eurozóny (Bonefeld 2012; Berghahn a Young 2013; Young 2014). Stejně jako jiné větve liberálního uvažování i ordoliberalismus je přesvědčen o prospěšnosti volného trhu a konkurence nejen pro ekonomiku, ale také společnost jako celek. Na rozdíl od klasického liberalismu či anglosaského neoliberalismu neodmítá silnou 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281209