98
T
a r a n
M
a t h a r u
•
V
y v o l e n ý
„Tento pozůstatek pochází z olmécké civilizace. Je to obří hlava z roku kolem 1023 před Kristem, z oblasti nyní nazývané Mexiko.“ Cade zíral na skulpturu s otevřenou pusou. Napadlo ho, že by dron přece jen mohl být užitečný. „Má to snad znamenat, že jsme se vrátili tři tisíce let do minulosti?“ vyjekl Jim, který vykoukl nad střechou kajuty. „To nemusí být pravda,“ odpověděl Cade. „Ta věc tady možná leží celou tu dobu.“ Když na člunu proplouvali kolem záhadné skulptury, hlava jako kdyby se dívala přímo na ně, a Cadea navzdory panujícímu horku obešel mráz. Sotva sochu minuli, Cade si povšiml, jak se tok řeky zužuje a proud nabírá na rychlosti. Víc ho ale zaujalo něco jiného. Jakýsi dosti vysoký šedý kamenný oblouk, který se kus před nimi klenul přes říční tok. Jenže… to vůbec nebylo z kamene. Pohybovalo se to.
Kapitola 17
M
ocný sloup pokrytý jakoby uzlovatou kůží se natahoval přes řeku jako rameno jeřábu. Na konci se kývala klabonosá, vzhledem poněkud plazí hlava, jejíž tlama žvýkala voskově vyhlížející listí stromu, zatímco na druhém konci krku se rýsovalo obrovské tělo připomínající slona, napůl skryté ve skvrnitém stínu. Čtyři mohutné nohy se zvedaly ze země jako kmeny věkovitých stromů a za nimi se kýval sem a tam ocas ještě delší než krk. Od čumáku po špičku ocasu bylo to stvoření dlouhé jako dopravní letadlo, a zdálo se, že bude i stejně tolik vážit. „Je to to, co si myslím?“ vydechl Spex. „Obávám se, že nevím, co si myslíš,“ odvětil lhostejně Kodex.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281140