„Omlouvám se,“ vzlykla jsem. „Podívej, ukážu ti ji,“ řekl a začal něco tahat z kapsy. Najednou se v jeho dlani objevilo černé kožené pouzdro, z nějž vylovil maličkou fotografii. Láskyplně si ji prohlédl a poté mi ji přisunul. Opatrně, s posvátnou úctou jsem ji zvedla ze stolu a zahleděla se na ni. Na černobílém obrázku byla krásná mladá žena s tmavými vlasy sčesanými v dokonalém drdolu. Žasla jsem nad její perfektně symetrickou tváří. Na sobě měla květinové šaty s volány a krajkou. Působila jako princezna. Byla naprosto bezchybná. Pan Řehák si musel všimnout obdivu v mých očích, protože řekl: „Krásná, že?“ Němě jsem přikývla, a fotografii mu vrátila. „Jak jste se poznali?“ zajímalo mě. „V parku,“ odpověděl klidně. „Byl svěží letní den a já tam maloval stromy. Neomaleně se za mě postavila a hleděla mi přes rameno,“ zasmál se. Tiše jsem seděla v zaujatém očekávání toho, co bude následovat. „Nakonec mi řekla, že ty listy jsou světlejší. Věřila bys tomu?“ podíval se na mě pobaveně, ale já si byla jistá, že právě teď jeho mysl vězí ve vzpomínkách. „No vlastně měla pravdu. Ale stejně jsem je nepřemaloval. Byl jsem příliš pyšný, než abych uznal svoji chybu. A pak se mě zeptala, zda bych namaloval ji. Tak jsme se začali scházet. Trvalo měsíc, než jsem ji vyobrazil správně. Možná jsem se také loudal, ze strachu že pak už ji neuvidím. Jenomže když jsem obraz dokončil, požádala mě, abych namaloval jejího pudla. Později jsem zjistil, že si ho pořídila jen kvůli mně,“ smál se, a já s ním. Pak mi vyprávěl, jak se poprvé políbili za úplňku na louce a jak ji požádal o ruku. Byl by to krásný příběh, kdyby neskončil tak
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281134