nýbrž poslanec Jasaň s pár kolegy z místní politiky. Ninova odpovědnost spočívala v tom, že k úmrtí došlo v bytě, který Nino v hlavním městě provozoval s tím záměrem, aby se v něm odehrávaly excesy. V bytě byla v každém koutě skrytá záznamová technika. Nino politikům předhodil holky a stimulanty a čekal, co bude. Sbíral s pomocí videokamer kompromitující materiály a nakládal je („kompra“) do zavařovaček, aby zůstaly po ruce, než budou potřeba. Smrt ukrajinské holky, pokud k ní skutečně došlo, z Ninova pohledu jistě byla chyba. Nicméně princip byl správný. Mária v tomhle směru po pravdě nepátrala a pochopitelně nikdy žádného zabitého člověka neviděla. Pokud by ji vystavili něčemu tak odpornému, dala by Ninovi sbohem. Stále byla v první řadě podnikatelkou. Mohla snad za to, že začala podnikat v době, kdy nebyly problémem peníze, kterých v Evropě na každém rohu ležely hromady, nýbrž totální absence dobromyslnosti? Ukažte mi jedinou holku, která chce vypadat jako naivní kráva. Mária v patnácti při chatu na internetu uvěřila, že si píše s jedním slavným zpěvákem, ale brzy se ukázalo, že si z ní vystřelil její spolužák. Holky ze třídy se jí vysmály a pro Márii to byla zásadní lekce; zrodil se zvráceně osvícený subjekt. Později o sobě sice říkala, že jede na sebe, stejně jako všichni, a že chce urvat co nejvíc, ale ve skutečnosti jejím životním heslem nebylo „Urvi co nejvíc“, nýbrž karteziánské „Nebuď za krávu“.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281058
Zvedla sluchátko archaické pevné linky: „Andreji? Ahoj. Potřebuješ mě?“ Andrej se polekal. Jak to mohla vědět? „Jo… sere mě to,“ řekl. „Zaskoč ke mně.“ Zaklapla notebook a vystrčila nos ze své kanceláře. Docela svižně se rozešla po koberci úzkou pustou chodbou. Nehnala se, jako by se nemohla dočkat, ale ani se neloudala. Netěšila se, ani netrpěla. Nevadilo jí, že jde zrovna za Andrejem. Měla Andreje poslední dobou radši než Nina. Nedokázala o citech uvažovat jinak než v relacích, a její srdce bylo tudíž každý den zabezpečeno novým nerozluštitelným PIN kódem. Teď zrovna měla radši Andreje než Nina, Andreje než Jasaně a Nina než Jasaně. Měla je všechny tak nějak „radši“. Koho však měla ráda? Už přes měsíc se tahá s kuchařem Emanuelem. Jsou to její slova: „Tahám se s kuchařem z La Bohéme. Je to docela trouba, ale já se s ním holt tahám.“ Když si to na chodbě úřadu vlády v duchu řekla, okamžitě si připadala jako kráva. Přesto se při vzpomínce na Emana maličko usmála. Nemohla si pomoct. Její tvář sfingy se skutečně hnula v jakési napůl ironické grimase. V jejím případě šlo bezmála o důkaz vřelého citu. Snažila se tlumit své nadšení, zatímco koberec tlumil klapání jejích podpatků. Pomyslela na Emanuelův jen průměrně velký penis. Pomyslela na jeho charakter, který jako by nikdy neslyšel o heslu „Ne-
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281058
buď debil“. Všechno marné. Stále na něho myslela v dobrém. 5. Andrejova první emoce, když před sebou uviděl Márii, byla pokaždé stejná. Zbožňoval její výraz napravené kurvy. Výraz cestovatelky po krajině morální, v níž prošla mnohými propastmi a zdolala velehory. Jsem nevinná. Musela jsem dělat, co jsem dělala. Andrej s ní v tomhle směru souhlasil, vnímal svůj osud stejně. Poprosil ji, aby za sebou zamkla a šla k němu na klín. Cestou si rozepnula pár knoflíků na saku tmavě modrého kostýmu. „Nesmíme to přehánět,“ řekla a povytáhla úzkou polodlouhou sukni. „Jak se vlastně má Světlana?“ „Světlana? Čeká, až to přejde. Sere ji to.“ „Ubližuješ jí.“ „S tebou? Ani moc ne.“ „Fér pojnt,“ odvětila. Znala se s Andrejem dva roky, ale nikdy s ním nespala. Když spolu putovali po zemičce (na zahraniční služební cesty ji nebral; byla dosud pouhým prototypem, který potřebuje ozkoušet a doladit), dělalo mu dobře, když za ním přišla do hotelového pokoje a vysvlékla se do spodního prádla. Napili se spolu a probírali politiku. Občas se jí dotkl, ale víc po ní nikdy nechtěl. „Potřebuju definitivně vyřešit toho kluka z Deníku N,“ řekl a zajel jí rukou do podprsenky.
100
Ukázka elektronické knihy