správně. Daně v Británii, měl bych dodat. Ale jen z nevědomosti, rozumíte? Neudělal jsem žádný podvod. Nejsem účetní.“ Vede si skvěle. Čím neprofesionálněji působí, tím líp. Když bude vynervovaný, je to v pořádku. Když bude trochu potrhlý, je to taky v pořádku. Dokonce i daňový podvod je v pořádku. Jen si nikdo nesmí myslet, že je špion. Vyšetřovatel mu jednotvárným hlasem bez emocí klade pár dalších kontrolních otázek. Pak z tiskárny zapuštěné do stolu vytáhne dlouhý list papíru a studuje kostrbaté křivky. Není mi jasné, jestli opravdu něco znamenají, nebo jestli je celá ta věc jen obří rekvizitou a součástí psychologické války. A nejsem si jistá, zda to vůbec ví ten vyšetřovatel. „Podívejte se, musím tady být?“ ptá se Anthony. „Ne. Můžete kdykoli odejít. Ale pokud odejdete, už nikdy neuvidíte svou snoubenku.“ V Anthonyho obličeji se poprvé objeví upřímný strach a já vím, že se lekl, že jsem v nebezpečí. Všiml si toho i vyšetřovatel. „Je v pořádku. Jen si musíme být jistí, že pro ni – ani pro nás – nejste hrozbou.“ Vypadá to, jako by Anthony nevěděl, jestli se má smát, nebo utéct. „Amaryllis pracuje pro Ústřední zpravodajskou službu Spojených států,“ vysvětluje vyšetřovatel. „Věděl jste to?“ Anthony na něj zírá, podívá se do zrcadla, pak se otočí zpět k vyšetřovateli a zakroutí hlavou. „Potřebuji slovní odpověď,“ žádá vyšetřovatel. „Ne,“ odpovídá Anthony. „Potřebuji celou větu,“ zdůrazňuje vyšetřovatel. Anthony se na něj dlouze zadívá. „Ne, nevěděl jsem, že Amaryllis pracuje pro Ústřední zpravodajskou službu Spojených států.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281042