s ostatními klinickými informacemi, které máme k dispozici, a odráží to přesvědčení, že výše popsané domény jsou v obdobné konstantní vzájemné interakci. Často se však stává, že odpověď na chromatické části skvrn není zařazena do určité formy. V takových momentech vítězí afektivní náboj barvy nad naší schopností pevně jej kontrolovat. Pokud jsou v odpovědi nějaké tvarové kvality, avšak jsou jakoby podřízené samotné barvě, označujeme ji jako tvarovou odpověď s převažující barvou (CF). Nejsrozumitelnější popis tohoto typu odpovědí najdeme u Ernesta Schachtela (1959), který vnímá barvové odpovědi jako reprezentaci rozsahu emoční excitability – barvové odpovědi jsou samohláskami naší vnitřní abecedy a forma je souhláskami. Mají jiný zvuk, jinou intenzitu, která doslova dodává našemu životu barvitost. Schachtel uvádí, že barvy na nás „křičí“ (1959), přitahují naši pozornost a činí nás percepčně pasivními. Připomíná mi to návštěvy newyorského Muzea moderního umění v šedesátých a sedmdesátých letech, kdy tam bývala obrovská plátna, deset až patnáct metrů na délku a šest na výšku, která byla téměř celá bílá, až na drobnou skvrnu zářivé barvy na jednom malém místě. Když jste si před takové plátno stoupli, vaše pozornost se okamžitě soustředila na onen malý barevný flíček, bez ohledu na jeho nepatrnou velikost. To nám ukazuje, že včlenit barvu do formy vyžaduje významné mentální úsilí, což přesně odráží, jak nás silné emoce mohou snadno přemoci v jakémkoli prostředí, a může nám chvíli trvat, než nad nimi opět získáme kontrolu. Pokud je kontrola neúplná a afekt má nad naší snahou zvládnout jej stále navrch, co vlastně riskujeme? Existuje jistě mnoho chvílí, kdy je vyjádření emocí vášně nepostradatelné pro naši pohodu (například při oboustranně dobrovolném sexuálním styku nebo při fanatickém fandění oblíbenému sportovnímu týmu). Kdybychom své emoce stále plně ovládali obrannými strategiemi, byli bychom k nesnesení nudní. Na druhou stranu vyjadřovat afekt ve chvíli, kdy převažuje nad naší snahou jej kontrolovat, může být poměrně lehkomyslné nebo vůči nám samotným problematické, ať už je to třeba ve škole, na hřišti, nebo v zasedací místnosti. V protokolu ROR bychom tedy rádi viděli takový poměr FC : CF, v němž sice převažují odpovědi FC, ale CF nechybí. V jazyce ——— 98 ———————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281032
Pohyb, odstín a barva v ROR v kontextu osobnostních domén
našich osobnostních domén bychom řekli, že bychom rádi viděli škálu afektivních výrazů a tolerance, ovšem v kontextu udržování rovnováhy mezi funkčními vztahy s druhými lidmi a přetrvávajícím pocitem autenticity self. Ani zde bychom neměli zapomínat na vliv domény hravosti. Odpovědi CF odrážejí afektivní intenzitu, kterou lze bezpečně zvládat právě prostřednictvím hry; skutečně se s intenzitou afektů optimálně vypořádáváme právě především prostřednictvím hry. Nehovořím jen o dětské hře, dospělí používají humor a denní snění jako prostředky nacvičování a vyjadřování intenzivní emoce, což je pro naše adaptivní fungování nezbytné. Jestliže odpovědi CF reflektují vášnivou, vzrušující afektivní zkušenost, jak vysvětlíme afekt, který je zdrcující a nekontrolovaný? Jistě můžeme argumentovat, že většina potíží v sociálním fungování se již od raného dětství objevuje v silně emočně nabitých chvílích a/nebo momentech, kdy tyto emoce otevřeně vyjadřujeme. Má-li ROR takovou zkušenost postihnout, musí existovat ještě třetí kategorie barvové odpovědi, kterou Rorschach a další nazývají čistě barvové odpovědi (čisté C). V tomto případě jsou obranné mechanismy odsunuty na „smetiště“ – jsou zcela přemoženy silou aktuálního afektu a neexistuje žádná známka, že by – alespoň v případě daného perceptu – mohla být vyjádřena nějaká forma (obranný mechanismus). Z hlediska fyziologie byl prefrontální komplex přebit limbickým systémem, a v důsledku toho se emoce přímo „vybily“. Není překvapením, že čistě barvové odpovědi jsou u zdravého člověka v protokolu ROR velmi výjimečné, zatímco u lidí s vážnými afektivními poruchami a/nebo psychotickými procesy naopak relativně časté. V „reálném“ životě emoční bouře často vedou k násilí proti sobě samému nebo druhým. Obvykle ukazují na člověka, který je napjatý nad své možnosti a v danou chvíli se chová jinak, než jak by se choval v jiných momentech. Pacient, který uvede přílišně podrážděnou, až poplašenou čistě barvovou odpověď, má tendenci se rozčílit, chce tabulku odstrčit, a někdy dokonce odmítá v testu pokračovat. Vždy je třeba zachovat klinický takt a soustředit se na to, co a za jakých okolností by mohlo pacientovi pomoci získat nad afektem opětovnou kontrolu.
——————————————— 99 ———
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281032
Stínování, textura, achromatická barva a difuzní odpovědi Traduje se historka, že kvůli chybě tiskaře se původně zcela černé skvrny na Rorschachových tabulích, které používal před standardizací současných deseti tabulí, vrátily z tiskárny „strakaté“ (Klieger, 1997). Herman Rorschach si patrně rychle uvědomil, že rozdílnosti v textuře, stínování a odstínové difuzi, které touto chybou vnikly, vlastně pro jeho zobrazení osobnosti pomocí ROR představují obrovský potenciál (Ellenberger, 1954). Člověk není, řečeno jazykem osobnostních domén, jen pouhým součtem či poměrem pohybu a barvy, ani prostým amalgámem externě vyvolaných afektů, obran a vzorů objektních reprezentací. Naopak nás každou minutou života provázejí rozmanité emoce od pocitů štěstí ke smutku a také kontinuum úzkostí od drobných obav po silný strach a děsy. ROR se snaží tyto chtěné i nechtěné pocity a nálady vysvětlit pomocí některých vlastností skvrn – difuze, tmavosti a/nebo textury. Ačkoli se v minulosti při skórování této oblasti jednotlivé systémy lišily (Exnerův CS je v systematizaci těchto odpovědí nejužitečnější, viz Exner, 2003, s. 104–105), vždy však panovala určitá shoda, že tento typ odpovědí souvisí s mírou prožívané dysforie a tendencí k jejímu zadržování. Většina teoretiků rozlišuje mezi texturovou a difuzní odpovědí. Texturová odpověď (v Exnerově systému FT, TF a T, v mnohých jiných FC, CF a C) bývá popisována jako přání příjemného niterného kontaktu nebo strach z něj. Velkou předností Rorschachovy metody je skutečnost, že všechny barvové a odstínové odpovědi lze umístit dle podílu formy na kontinuum, které se vztahuje k míře rovnováhy mezi afektem a obranou, o níž jsme se již několikrát zmiňovali. Převaha formy u texturové odpovědi (FT), a tedy maximální míra kontroly vypovídá o neproblematické schopnosti tělesné blízkosti či „mazlivosti“, která je znakem podporujícího prostředí27 v raném dětství. U méně kontrolovaných forem (TF a T) tato potřeba blízkosti „zaplavuje“ regulační mechanismy 27
Orig.: holding environment (pozn. překl.).
——— 100 ——————————————— Ukázka elektronické knihy