h i t l e r o v a
z p o v ě ď
kontrola mé aktovky, až konečně mohu vstoupit do chodby a čekat před Hitlerovou pracovnou. Za chvíli se objevuje kancléř. Při pohledu na něj se esesmani staví do pozoru, natahují pravé paže a současně vykřikují: Sieg Heil!.* Führer odpovídá anemickým pohybem ruky a já vzápětí vcházím do jeho pracovny. – Chtěl byste být sledován? – V žádném případě! Tím spíš, že Ježíše také nikdo nesledoval (ha, ha!). – Tak proč jste nechal sledovat jiné? – Protože to vyžadovala situace. Sledování nebylo ničím mimořádným. Gestapo odposlouchávalo telefony, kontrolovalo korespondenci, zapojeni byli také dobří informátoři. – Ano… A Goebbels žertoval, že jedinou osobou v Německu, která má jakýsi soukromý život, je ta, která spí. – Zajisté. Naváděli jsme občany, aby se vzájemně kontrolovali. Dokonce i děti donášely na své rodiče. Ale vy se neptáte popořádku. Co kdybychom to vzali od začátku? – Prosím. Proč jste se rozhodl vstoupit do řeky zvané „politika“? – Neuvádějte občany v omyl! Politikem jsem byl zvolen proti své vůli. Neměl jsem v úmyslu se politikou zabývat. Byl jsem a v nitru nadále jsem umělcem, kterému židovské kulturní struktury zabránily vstoupit do uměleckého světa, nemluvě o jakémkoli rozvoji. – Je to vina Židů, že jste se stal politikem? – To je očividné! Dostal jsem se do politiky proti své vůli. Za to je spoluzodpovědný židovský národ. Stejně tak řada znamení ukazuje na to, že už když jsem se narodil, byl jsem k této roli předurčen. Židé to museli předvídat! – Nevykládejte si to, prosím, špatně, ale… * Sieg Heil (něm.) – Sláva vítězství 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280972