mi za odměnu přidělovali reportáže, o které jsem stála. Jeden šéfredaktor nám nechával na počítačích nalepovací lístečky s pochvalou, když se mu nějaký článek obzvláště líbil. Začali jsme těm papírkům s jeho drobným rukopisem říkat „vzkazy od Loua“ a jeden druhého si dobírali: „Zase tu máš vzkaz od Loua, ty mizero.“ A další šéf Bob nás občas poslal v pátek odpoledne dřív domů. „Zmizte odsud,“ oznámil zničehonic, načež jsme vděčně popadli tašky a uháněli pryč. Boba jsme milovali.
Variabilní posilování
Když cvičitel učí svého svěřence novému chování, obvykle odměnami nešetří a dává je za sebemenší pokrok. Jakmile už má zvíře nový kousek zažitý, cvičitel omezí přísun odměn a přejde na takzvaný variabilní rozvrh posilování. To znamená, že zvíře někdy za daný cvik odměnu dostane, a někdy ne. Důvodem není snaha ušetřit na rybičkách nebo granulích. Variabilní posilování je totiž velice dobrý způsob, jak určité chování udržet. Každé stvoření bude opakovat jednání, které mu přináší užitek. Skinner to dokázal, cvičitelé to předvádějí a příklady najdeme napříč živočišnou říší. Pozitivní posilování hýbe světem. Živí tvorové jsou mu tak naklonění, že se ta „dobrá věc“ nemusí dít pokaždé. Stačí občas, aby zvíře neztratilo motivaci. Ani šimpanz v džungli nenajde na zemi vždycky sladké ovoce – ale za pokus to stojí. Já si na dostizích někdy vyberu budoucího vítěze a někdy – tedy většinou – ne, ale ty dva dolary ráda vsadím. Každý, kdo se někdy oddal hazardu – u stolu s bingem nebo u okénka na dostizích –, dobře ví, že variabilní rozvrh Co mě výcvik zvířat naučil o životě, lásce a manželství
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280970