mohlo mít půvab jen pro majitele. U ostatních by nejspíš vyvolávalo závist. Při pomyšlení, že večer ten zvuk budu muset předvést matce, začínám být lehce nervózní. Kromě otázek mě nejspíš čeká i tahanice. Matka si určitě bude chtít něco „vypůjčit“. Doufám, že se chytne do léčky, kdy jí jako velkorysý ústupek dám — ano, dám! — perlový náhrdelník. S paní Tichou si alespoň pro dnešek hlavu lámat nemusím. Už se nemůže dočkat, až si večer zajde do nějaké „echt pražské putyky“. Po návštěvě hospody by si určitě nevšimla ani korunovačních klenotů. Na nádvoří přijíždí taxík. Paní Tichá a matka na něj mávají tak vehementně, jako by byly na ulici v New Yorku a kolem nich stálo dalších sto zájemců o přepravu. Až do této chvíle jsem doufala, že se Max přijde rozloučit, protože mi kdysi říkal, že jsme na stejné vlnové frekvenci. Asi nejsme. Tak tedy adiós, seňore. 17.20 Jsme na parkovišti u benzinové pumpy asi dvacet kilometrů před Prahou. Taxikář, matka a paní Tichá šli
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280928
na záchod a teď sedí v proskleném bistru a popíjejí kapučíno, o němž paní Tichá už mnohokrát četla v Blesku, ale ještě nikdy tu „hruškovou vodu s pěnou“ ne ochutnala. Jsem zvědavá, jestli její chuťové pohárky něco zaznamenají, protože celý život pije jenom „turka“ v barvě i konzistenci antracitu. Sedím se zkříženýma nohama, protože se mně taky chce strašně na záchod, ale bojím se nechat svůj „poklad“ bez dozoru. Od okamžiku, kdy jsme před Brnem míjeli hrůzostrašnou autohavárii, mám nervy na pochodu. Nemám ani tak strach ze zranění jako ze ztráty kufru se šperkovnicí, jejž by někdo z okounějících mohl nepozorovaně vzít ze zdemolovaného auta. Zvlášť když si paní Tichá unisono notuje s taxikářem, že se u nás strašně krade. Jsem zvědavá, kdo bude platit to kapučíno. Asi taxikář, protože z našeho ženského trojlístku mám peníze jenom já. Matka s paní Tichou jsou na bezstarostné jízdě. Pro paní Tichou se skutečně jedná o „poznávací zájezd“, jelikož kromě premiéry s kapučínem jede také poprvé v životě taxíkem a každou chvilku hlásí stav taxametru. Doufám, že to platí Benda. Už proto, že i teď se taxametr točí stejně rychle jako při jízdě.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280928
19.30 Praha — byt doktora Bendy Jelikož Praha byla — slovy taxikáře — děsně zasekaná, do Bendova bytu jsme přijeli před necelou hodinou. Paní Tichá byla z poskakování v nekonečných kolonách úplně „auf “ a nemohla pochopit, kam všichni ti lidi jedou. V New Yorku by ji asi ranila mrtvice. Ulevilo se mi, když před Bendovým činžákem taxikář prohlásil, že účet vyrovná pan doktor. Na stále se točícím taxametru byly totiž číslice odpovídající cestě na Měsíc. Pak ještě odnesl do prvního patra zavazadlo paní Tiché, o němž prohlásil, že vypadá jak vojenský mobilizační kufr z „osmatřicátýho“ a že zná pár sběratelů, kteří po takových věcech úplně šílí. Paní Tichá řekla, že je to památka po tatíčkovi, ale za „slušný peníz“ by ho klidně prodala. Taxikář řekl, že se poptá a dá vědět. Případný kupec bude zřejmě šílet ještě víc, až kufr otevře. Do bytu nás pustila Bendova hospodyně s informací, že pan doktor se zdržel v nemocnici, ale přijde každou chvilku. V bytě už stejně moc nebydlí, protože si koupil „nějakej další barák“, kam si hodlá nastěhovat svoji bývalou ženu. Hospodyně, a zřejmě ani nikdo jiný, nemá ponětí, kde ten „nový barák“ je,
101 Ukázka elektronické knihy