mohlo mít půvab jen pro majitele. U ostatních by nejspíš vyvolávalo závist. Při pomyšlení, že večer ten zvuk budu muset předvést matce, začínám být lehce nervózní. Kromě otázek mě nejspíš čeká i tahanice. Matka si určitě bude chtít něco „vypůjčit“. Doufám, že se chytne do léčky, kdy jí jako velkorysý ústupek dám — ano, dám! — perlový náhrdelník. S paní Tichou si alespoň pro dnešek hlavu lámat nemusím. Už se nemůže dočkat, až si večer zajde do nějaké „echt pražské putyky“. Po návštěvě hospody by si určitě nevšimla ani korunovačních klenotů. Na nádvoří přijíždí taxík. Paní Tichá a matka na něj mávají tak vehementně, jako by byly na ulici v New Yorku a kolem nich stálo dalších sto zájemců o přepravu. Až do této chvíle jsem doufala, že se Max přijde rozloučit, protože mi kdysi říkal, že jsme na stejné vlnové frekvenci. Asi nejsme. Tak tedy adiós, seňore. 17.20 Jsme na parkovišti u benzinové pumpy asi dvacet kilometrů před Prahou. Taxikář, matka a paní Tichá šli
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280928