obyvatelstva, jehož gramotnost se pohybovala kolem jedné čtvrtiny populace. Arabsko-židovské spory se v Palestině začaly rodit už koncem 19. století. Nešlo v nich o nic menšího než o střet rozdílných civilizací. Prodej pozemku evropskému obchodníkovi bohatým tureckým bejem někde ve vzdáleném Istanbulu se v Palestině projevil jako skupina evropsky oblečených lidí s kupní smlouvou v ruce. Pro rodiny arabských feláhů, zemědělců, kteří na poli pracovali po celé generace, bylo nepochopitelné, proč by onen cár papíru v cizí řeči měl znamenat, že se musejí stěhovat. S rostoucím počtem židovských přistěhovalců sporů o půdu, ale třeba i o vodní zdroje, rychle přibývalo. Kde byla na arabské straně výhoda velké početní převahy, vyvažoval jišuv svůj hendikep centrální organizací a plánováním. Původně tragikomické spory o to, který jazyk bude na pouličních cedulích Jeruzaléma po angličtině a který až třetí, přerostly v krvavé nepokoje. Stojím na úpatí kamenitého kopce posázeného nevzhlednými betonovými domy. Tudy běží hranice mezi arabskou většinou města Hebron a jeho židovskou čtvrtí. Dnes tu několik set židovských osadníků hlídá tisícovka izraelských vojáků. Místní židovská populace patří k nejradikálnější části izraelské společnosti. Jen ideově kovaný člověk se odváží bydlet uprostřed skoro dvou set tisíc Palestinců, kteří žijí pod přísnými bezpečnostními opatřeními izraelské armády. Za skálopevným přesvědčením místních stojí rozhodnutí zachovat židovskou přítomnost v blízkosti hrobky patriarchů Abraháma, Izáka a Jákoba. Masivní budovu rozdělují mohutná bezpečnostní opatření na židovskou a arabskou část – tam muslimové uctívají svého proroka Ibrahíma. V srpnu 1929 sem pronikly násilnosti z Jeruzaléma. Arabskému pogromu padly za oběť desítky židovských obyvatel. Navíc se mnoho původních židovských obyvatel stalo obětí mučení nebo znásilnění. Vraždění propuklo druhý den i v Hebronu. Židovská
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280923