Zasmál se. Je mi fuk, jestli ji smažeš, prohlásil. Narovnala nohy. Vezmu si ji s sebou až do hrobu, pokračovala. Budu se na ni dívat nejspíš každej den, dokud neumřu. To už se smál na celé kolo. Marianno, řekl, víš, že v boha nevěřím, ale někdy si říkám, že tě stvořil jen pro mě. V dešti se za okénkem řidiče míhají rozmazaná světla sportovního centra. Connell se podívá na Mariannu a pak zpátky na silnici. Ty teď prej chodíš s Jamiem, jo? ptá se Connell. Jo, kývne Marianne. Nevypadá špatně. Hm. Chodí s Jamiem už několik týdnů. Má určité sklony. Oba mají určité společné sklony. Někdy uprostřed dne si Marianne vzpomene, co jí Jamie řekl nebo udělal, a opustí ji veškerá energie. Tělo jí začne připadat jako zdechlina, jako něco strašně těžkého a hnusného, co s sebou musí vláčet. Jednou jsem ho porazil v kulečníku, připomene Connell. Ale to si asi už nepamatuješ. Pamatuju. Connell přikývne a dodá: Vždycky ses mu líbila. Marianne zírá sklem na auto před nimi. To je pravda, Jamie na ni vždycky letěl. Jednou jí poslal esemesku, ve které naznačoval, že to s ní Connell nemyslí vážně. Ukázala ji Connellovi a společně se jí zasmáli. Leželi spolu zrovna v posteli a displej Connellovi ozařoval obličej. Měla bys chodit s někým, kdo to s tebou myslí vážně, stálo ve zprávě. A co ty, máš někoho? zeptá se Marianne. Ani ne. Nic vážnýho. Užíváš si singl života. Však mě znáš, odpoví Connell. Znala jsem tě.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280921