Zasmál se. Je mi fuk, jestli ji smažeš, prohlásil. Narovnala nohy. Vezmu si ji s sebou až do hrobu, pokračovala. Budu se na ni dívat nejspíš každej den, dokud neumřu. To už se smál na celé kolo. Marianno, řekl, víš, že v boha nevěřím, ale někdy si říkám, že tě stvořil jen pro mě. V dešti se za okénkem řidiče míhají rozmazaná světla sportovního centra. Connell se podívá na Mariannu a pak zpátky na silnici. Ty teď prej chodíš s Jamiem, jo? ptá se Connell. Jo, kývne Marianne. Nevypadá špatně. Hm. Chodí s Jamiem už několik týdnů. Má určité sklony. Oba mají určité společné sklony. Někdy uprostřed dne si Marianne vzpomene, co jí Jamie řekl nebo udělal, a opustí ji veškerá energie. Tělo jí začne připadat jako zdechlina, jako něco strašně těžkého a hnusného, co s sebou musí vláčet. Jednou jsem ho porazil v kulečníku, připomene Connell. Ale to si asi už nepamatuješ. Pamatuju. Connell přikývne a dodá: Vždycky ses mu líbila. Marianne zírá sklem na auto před nimi. To je pravda, Jamie na ni vždycky letěl. Jednou jí poslal esemesku, ve které naznačoval, že to s ní Connell nemyslí vážně. Ukázala ji Connellovi a společně se jí zasmáli. Leželi spolu zrovna v posteli a displej Connellovi ozařoval obličej. Měla bys chodit s někým, kdo to s tebou myslí vážně, stálo ve zprávě. A co ty, máš někoho? zeptá se Marianne. Ani ne. Nic vážnýho. Užíváš si singl života. Však mě znáš, odpoví Connell. Znala jsem tě.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280921
Connell se zamračí. Hm, to zní jako vážný téma, prohlásí. Moc jsem se za posledních pár měsíců nezměnil. Ani já ne. Vlastně jsem se nezměnila vůbec. Jednou večer v květnu pořádala Mariannina kamarádka Sophie večírek na oslavu konce zkouškového. Její rodiče odjeli někam na Sicílii. Connellovi sice ještě jedna zkouška chyběla, ale nijak se tím netrápil a na oslavu vyrazil. Přišli tam všichni jejich kamarádi, zejména proto, že dům měl v suterénu vyhřívaný bazén. Většinu večera strávili v plavkách, různě blbli ve vodě, popíjeli a kecali. Marianne seděla na kraji bazénu, v ruce kelímek s vínem, a několik kamarádů hrálo ve vodě hru, která spočívala v tom, že si seděli na ramenech a snažili se ty druhé shodit do vody. V druhém kole se Sophie posadila za krk Connellovi a uznale prohlásila: Ty máš teda pevný tělo. Přiopilá Marianne obdivně sledovala, jak jim to spolu sluší, jak Connellovy ruce svírají její hladké opálené holeně, a projel jí záchvěv nostalgie po okamžiku, který se právě odehrával. Sophie se na ni zrovna podívala. Marianno, neboj, neukradnu ti ho! zavolala. Marianne si myslela, že Connell bude civět do vody a předstírat, že to neslyší, ale místo toho se na ni usmál. Toho se ona nebojí, řekl. Marianne nechápala, co tím myslel, ale taky se usmála a pak začali hrát. Byla šťastná, že je mezi lidmi, které má ráda a kteří mají rádi ji. Věděla, že kdyby chtěla něco říct, všichni by se otočili a se zájmem ji poslouchali, a to ji taky těšilo, i když vlastně neměla co říct. Když dohráli, přišel k ní Connell a stoupnul si jí k nohám. Mile se na něj podívala a prohlásila: Úplně jsem tě hltala. Odhrnul si mokré vlasy z čela. Hltáš mě pořád, odpověděl. Jemně ho kopla a on jí objal kotník a pohladil ji. Se Sophií jste jak atletickej tým, dodala. Dál jí pod vodou
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280921
hladil nohu. Bylo to moc příjemné. Ostatní na něj volali, ať jde za nimi zpátky na hloubku a zahraje si s nimi ještě další kolo. Je vás dost, dám si teď pauzu, oznámil a vyskočil na kraj bazénu vedle ní. Mokré tělo se mu třpytilo. Opřel se rukou o dlaždičky hned za ní, aby se mu líp sedělo. Pojď sem, vyzval ji. Objal ji kolem pasu. Nikdy se jí před ostatními ani nedotknul, kamarádi je takhle spolu dosud neměli šanci vidět. V bazénu všichni cákali a pokřikovali. To je příjemný, zašeptala. Otočil hlavu a políbil ji na nahé rameno. Znovu se v úžasu radostně zasmála. Sjel pohledem na vodu a potom opět na ni. Jsi šťastná, pronesl. Usmíváš se. To je fakt, jsem šťastná. Connell kývl směrem k bazénu, kde Peggy zrovna spadla do vody a všichni se smáli. O tomhle je život? zeptal se. Dívala se mu do tváře, ale z jeho výrazu nedokázala poznat, jestli má radost, nebo je smutný. Jak to myslíš? opáčila. On jen pokrčil rameny. O pár dní později jí sdělil, že odjíždí na léto z Dublinu. Neřekla jsi mi, že přijedeš domů, ozve se Connell. Marianne pomalu přikývne, jako by nad tím přemýšlela, jako by si až teď uvědomila, že mu ani neřekla, že je tady, a je to zajímavá myšlenka. Takže už spolu nekamarádíme? zeptá se Connell. Jasně že kamarádíme. Moc mi neodepisuješ na esemesky. Marianne musí připustit, že ho ignoruje. Musela ostatním vysvětlovat, co se mezi nimi stalo, že se s ní rozešel a odstěhoval se, cítila se poníženě. To přece ona Connella se všemi seznámila, to ona všem vykládala, jak je skvělej
100 Ukázka elektronické knihy