98
fjodor m. dostojevskij
•
uražení a ponížení
takže se můžeme rozejít třeba hned, bez nejmenšího skan‑ dálu. Ví o tom jen hrabě Nainskij, ale ten přece je náš pří‑ buzný a ochránce. A nejen to. Já jsem se sice za těch čtrnáct dní s Káťou hodně sblížil, ale až doteď mezi námi nepadlo ani slovo o budoucnosti, totiž o sňatku a… ani o lásce. Kromě toho si musíme napřed zjednat souhlas kněžny, od které čekáme všemožnou podporu a hojnost pozemských statků. Ona má obrovské styky… A mne chtějí mermomocí uvést do společnosti a dostat mě nahoru. Ale hlavně na tom všem lpí paní hraběnka, Kátina macecha. Jde o to, že kněžna ji možná za všechny ty její kousky, co prováděla v cizině, ani nepřijme, a kdyby ji nepřijala kněžna, tak ji nejspíš nepřijmou ani ostatní. A teď se tu naskýtá vhodná příležitost – moje zasnoubení s Káťou. A proto hraběnka, ačkoli předtím byla proti zásnu‑ bám, měla dnes obrovskou radost z mého úspěchu u kněžny, ale to nechme být, hlavní je tohle: znám Kateřinu Fjodorovnu od loňska. Jenže to jsem byl ještě hošík a neměl jsem z toho rozum, a proto jsem v ní tenkrát nic nerozpoznal…“ „Prostě jsi mě tenkrát měl radši,“ přerušila ho Nataša, „to proto jsi nic nerozpoznal, ale dnes…“ „Ani slovo, Natašo!“ zvolal vášnivě Aljoša, „ty se naprosto mýlíš a urážíš mě! Ani ti to nebudu vyvracet. Poslouchej dál a všecko uvidíš… Och, kdybys znala Káťu! Kdybys věděla, jaká je to něžná, průzračná, holubičí duše! Ale to poznáš, jenom mě vyslechni. Před čtrnácti dny, když mě otec po jejich příjezdu zavedl ke Kátě, začal jsem si jí důkladně všímat. Zpo‑ zoroval jsem, že ona si mě taky pátravě prohlíží. To úplně zvá‑ bilo mou zvědavost. Už se ani nezmiňuju o tom, že jsem cho‑ val úmysl poznat ji blíž – úmysl, který jsem pojal hned po tom, co jsem od otce dostal psaní, které mě tak ohromilo. Nebudu nic říkat, nebudu ji chválit, řeknu jen tolik: v celém tom pro‑ středí tvoří nápadnou výjimku. Je to taková svérázná povaha, tak silná a upřímná duše, silná právě tou čistotou a upřím‑ ností, že jsem proti ní učiněný hošík, mladší bratr, přestože je jí teprve sedmnáct. Ještě jsem si všiml jedné věci. Je v ní mnoho smutku, skoro bych řekl, že má nějaké tajemství. Je
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280872