92 •
„Myslím, že tam by mě momentálně moc neuvítali,“ zašklebím se. Věčná škoda, Loki jen kvete, co je s tím klukem. „Hmm to asi ne, ale zase by nám ubylo víc nepřátel, kdybys nějaké spároval,“ zavrní u mých úst, je tak centimetr daleko. A já se kupodivu nemůžu hnout. „Jako například Gabriela se Satanem?“ zeptám se a uhnu, Raven ústy narazí do zdi. „Au, Amore, to musíš uhýbat? Pro Pána Boha, víš, co by bylo, kdyby tě Gabriel slyšel? Ten by se vzpamatovával minimálně ještě rok, jestli to před ním vyslovíš, tak se nebude znát!“ zavrní Raven a chytne mi bradu. „To by si měl někam podepsat, aby si to zapamatoval. Mám chuť ho s ním spárovat aspoň na jeden den, aby věděl, jaké to je, když se po tobě plazí nepřítel,“ ušklíbnu se a kopnu ho kolenem mezi nohy. Raven se zaúpěním odpadne. „Ty jsi necita, Amore, co když mi už nevstane,“ zaúpí Raven. „Tak ho budeš používat jen na to jedno, no Bóže,“ obrátím oči v sloup a zamířím prozkoumat zbytek domku. Najdu příjemné dva pokojíčky, tedy ložnici a jeden pokoj pro hosty. A pak že tu dvě ložnice nejsou. No počkat, ale když jsou dvě ložnice tady, je možné, že by byly dvě ložnice i v těch ostatních bytech? Jestli jo, tak Ravena nastrouhám do mrkve! Díky sendvičům hlad už nemám a tak se jdu osprchovat. Z koupelny vyjdu v bílé říze, spát nahý si tu fakt už netroufnu, díky jednomu nadrženému andělovi a zamířím do pokoje pro hosty. „Amy,“ ozve se z chodby Raven. Otočím se na něho se zvednutým obočím. „V tomhle vypadáš svůdněji než nahý, víš, že je průhledná?“ zavrní Raven. A prohlíží si mě. Zrudnu až po kořínky vlasů a zmizím v pokoji pro hosty, pro jistotu dvakrát otočím klíčem. Pak rozsvítím a stoupnu si před zrcadlo, téměř okamžitě spatřím obrysy svého těla. „Zatraceně, příště si vezmu flanelovou košili, ta tak průsvitná není!“ zavrčím a zhasnu. Ještě si rychle spletu vlasy do copu, mít je dlouhé má jednu katastrofickou nevýhodu, když se hodně zacuchají, prakticky není možné je bezbolestně rozčesat. Pak zalezu do postele a spokojeně usnu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280866
NA OSTŘÍ NOŽE • 93
No spokojeně. Převaluji se na posteli hodně dlouho, dokud se tiše neotevřou dveře a někdo si ke mně nelehne. „Ty jsi dobrý Amy, napřed se čertíš, a pak, když jsi skoro v limbu, se lísáš jako ztracené kotě. Tak už spinkej andílku,“ zaslechnu tichý hlas a milerád ho poslechnu. Ráno mě probudí jemný polibek. Ještě ve spánku ho oplatím a dostanu další. Zavrním a začnu Ravena líbat, cítím, jak mi jeho ruka putuje po stehně a pohladí po boku. Rozkošnicky zavrním a přitisknu se k němu. Polospánek je tak sladký! Zvednu ruku a pohladím Ravena po těle, jeho černé chloupky na prsou mě zašimrají na ruce. Slyším, jak zasténá a vyhrne mi řízu, pohladí po bříšku… A v ten moment mě probudí budík, který se začal ozývat pěkně zostra. Podívám se na Ravena a stále cítím jeho ruku na bříšku. Zacuká mi obočí. „Ty, úchyle,“ vlepím mu facku a vyletím z postele. V další fázi zapadnu do koupelny, kde na sebe pustím ledovou sprchu, pořádně mě vzrušil. Tak rád bych se mu oddal, jenže mám z toho strach, strach mám už z toho, jak moc jsem na něm závislý, na jeho přítomnosti, občasných dotecích. Jen co na něho pomyslím, opět se vzruším. Zatracený Raven, nejspíš to budu muset udělat, i když to není ani trochu andělské, povzdechnu si a začnu se uspokojovat. „Andílku, už jsi, taky se potřebuji osprchovat,“ zaklepá Raven na dveře, jeho hlas způsobí, že se udělám. Rychle ze sebe smyji stopy hříchu a vyjdu ze sprchy, utřu se a oblečený s ještě stále mokrými vlasy otevřu dveře. Kolem Ravena projdu, jako by tam nebyl. Nemůžu mu dát najevo, jak moc se na mě podepsal. V kuchyni najdu snídani pro dva. Potlačím šílenou chuť mu posypat pálivou chilli vajíčka a místo toho mu přesladím čaj, že se nedá pít. Hlady začnu chroupat toast a čekám na Ravena. „Měl jsi už jíst,“ pousměje se Raven ve dveřích a sedne si naproti. „Připadalo mi to nezdvořilé,“ zabrumlám a s dobrou chutí se pustím do vajec. Raven ze zkušenosti napřed všechno zkusí, než se do toho pustí. S každým ochutnáním je čím dál víc nedůvěřivý, dokud se nenapije čaje. To už prská. „Měl jsem vědět, že to bude tohle, ale celkem bys mě i zklamal, kdybys to nezkusil,“ ušklíbne se a vylije čaj. Já skryji úsměv za
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280866
94 •
hrnek. Raven se už čajem neobtěžuje a nalije si džus. Po snídani vyrazíme do školy. Nebo spíš bych měl říct, že mě vede do příšerného skleněného mauzolea. „Není v tom horko?“ otřesu se při tom pohledu. „Kupodivu ne, zevnitř ty okna mají černý film, takže je tam skvělý chládek,“ usměje se Raven a projde branou. Nejspíš tu není poprvé. „No Rave, zase jednou do školy, kde se toulal a co je to za kořena,“ otočí se k nám parta holek a kluků. Nechápavě zamrkám. „To je můj kořínek, ty tu máš dva tak se starej o ně,“ zasměje se Raven a obejme mě. „A kde jsi byl?“ zeptá se holka, která mě propaluje vzteklým pohledem. „Nucené práce, znáte to. Musel jsem se učit dálkově,“ zazubí se. Tomu věřím, pořád někde lítá a zachraňuje dušičky. Jen mě nebere, na všechny případy. Pak mi dojde něco z rána. „Rave, jak ses dostal do zamčeného pokoje?“ otočím se na Ravena, který po mě hodí jiskrným očkem. „Myslí ti to trochu pomaleji, srdíčko. Jeden z těch co jsem zachraňoval, byl prvotřídní zloděj, i když mu bylo kolem deseti. Pár triků mě naučil,“ vysvětlí mi. Jen obrátím oči v sloup. On zachraňoval zloděje a to je anděl… ne radši na to myslet nebudu. „To se k němu musíš tak tisknout? Myslela jsem, že se ti líbím,“ zavrčí holka. Podívám se na ni pořádně. Nedívá se moc přesvědčivě. Oči ji v jednu chvíli utečou bokem k jednomu černovlasému klukovi, který se zdá k okolnímu dění úplně lhostejný. Právě, že pouze zdá. Po holce hází očkem, ale tak, aby to neviděla, co se týče mě, je nenápadný jako kopřivka. Ta holka se nejspíš snaží o jeho žárlivost, kdyby mu dala najevo, že se jí ten kluk líbí, dočkala by se jinačí reakce. Jak jsou někteří lidé pošetilí. Než stačím něco udělat, ozve se za námi hluk. Podíváme se s Ravenem na sebe a začneme se prodírat k hluku, učitelé tam od sebe právě odtrhují dvojčata ze včerejška. Awen se vytrhne a někam začne utíkat. „Ravene, jdi za ním, než udělá blbost, já si promluvím s jeho bratrem,“ syknu na Ravena, který kývne a zmizí, počkám až
Ukázka elektronické knihy