„A podle čeho?“ Neohroženě jsem si natočil vousy a nasadil profesionální výraz. „Víš, Tondo, na světě jsou detektivové a superdetektivové.“ „Aha,“ utrousil Tonda. „A to znamená?“ „Superdetektiva Ferdu samozřejmě hned napadlo, že ten muž, který včera prchal z restaurace U Losa, je právě ten darebák, do nějž jsi předtím omylem vrazil. I když si na první pohled nejsou vůbec podobní,“ prohlásil jsem. „Ale odkud to víš?“ Tonda mi už zase nechtěl dát pokoj. Tak jako tak jsem už ale neměl na odpověď čas. Dveře restaurace tiše zavrzaly a otevřely se. Nejprve byl vidět jen růžolící obličej, potom následovalo to mocné FALEŠNÉ břicho. Muž opatrně vykoukl na dvůr, rozhlédl se na všechny strany a pak konečně otevřel dveře dokořán. „Opravdu, je to ten naštvaný host,“ zasupěl Tonda vedle mě rozčíleně. „Pssst, Tondo, ticho, jinak si nás ještě všimne,“ napomenul jsem svého nepozorného asistenta. 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280843
Jenže Tonda měl už zase vlastní hlavu. Panebože! „Musím to říct tátovi. Jinak ten podvodník zase pláchne bez placení,“ obával se. Pevně jsem zaťal drápky do Tondových kalhot. Moc elegantně to určitě nevypadalo, ale co všechno by profesionální detektiv jako já neudělal pro spravedlnost. „Zůstaň tady, Tondo!“ zavrčel jsem. „Nepotřebujeme žádnou pomoc. MY jsme přece detektivové. To už jsi zapomněl?“ Tonda se na mě skepticky podíval, zatímco drahocenné sekundy zbůhdar ma ubíhaly, aniž jsme začali s pronásledováním. Určitě už bylo moc pozdě a ten mizerný vyřvávající podvodník už zmizel za horami. Nakonec Tonda přece jen souhlasil – hooodný asistent. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280843
„Oukej, Ferdo, jak tedy zní tvůj plán?“ Plán. Plán. Plán. Je vlastně nutné mít pořád nějaký plán? Určitě ne! Superdetektiv Ferda poslouchá svůj instinkt – tak to je. „Nejprve ho budeme jenom sledovat,“ rozhodl jsem. „A pak?“ Ach jo, budu si muset se svým asistentem vážně promluvit o tom jeho věčném vyptávání. Už mi z toho totiž úplně drnčelo v hlavě. „Pojď teď prostě se mnou, a pokud možno nenápadně,“ zamumlal jsem a po detektivovsku jsem se odplížil. Tonda se skrčil a následoval mě. Neušli jsme ale ani patnáct skunčích kroků a najednou vedle mě zalapal po dechu: „Tady, Ferdo, tady‑tady je ten darebák!“ Vida, Tonda měl opravdu oči jako rys – já bych býval toho zloděje houskových
knedlíků
normálně
přehlídnul. Bleskurychle jsme zaběhli do úkrytu za zídku vedle 7a. 99 Ukázka elektronické knihy