Pipě nezbýval žádný vzduch. Ukázala na světlo před sebou a Ant ji předhonil. I tak se za ní stále ozýval dusot nohou. Snažila se rozhlédnout kolem sebe, ale viděla jen přibližující se bílé světlo. Otočila se a v záblesku baterky zahlédla, jak se k ní vrhají dvě shrbené postavy. Trhla sebou a padla na kolena, aby se vyhnula srážce. „Pipo, jsi v pohodě?“ zalapal po dechu Ant a podal jí ruku. „Jo.“ Vdechla vlhký vzduch. Hruď i břicho jí svírala křeč. „Sakra, Connore, co to bylo?“ „Ztratil jsem ho,“ hekl Connor s hlavou mezi koleny. „Už před něja kou dobou.“ „Byl to muž? Viděl jsi ho?“ zeptala se Pipa. Connor zavrtěl hlavou. „Ne, neviděl jsem, že to byl chlap, ale musel být, no ne? Viděl jsem jen tmavou kapucu. Utekl mi, když jsem měl ba terku namířenou dolů, a já jsem jako blbec běžel pořád po stejné pěšině.“ „Hlavně ses jako blbec pustil do toho pronásledování,“ zavrčela na štvaně Pipa, „úplně sám.“ „Zjevně!“ řekl Connor. „Byl to nějakej úchyl, o půlnoci v lese, sle doval nás a nejspíš se při tom osahával. Chtěl jsem z něj vymlátit duši.“ „Bylo to zbytečně nebezpečné,“ řekla. „Co sis chtěl dokázat?“ Pipa koutkem oka zahlédla záblesk bílého světla a objevil se Zach, málem do ní s Antem vrazil, ale včas se zastavil. „Co je, zatraceně?!“ řekl jen. Vtom uslyšeli ten křik. „Do prdele,“ řekl Zach, otočil se na patě a vyrazil zpátky směrem, odkud přišel. „Caro! Lauren!“ zavolala Pipa, popadla baterku a společně s kluky se rozběhla za Zachem. Zase mezi temnými stromy, které po ní sahaly hrů zostrašnými prsty. A s každým krokem ji v boku píchalo stále bolestivěji. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280837
O pár vteřin později našli Zacha, jak s rozsvíceným mobilem stojí vedle obou ojímajících se holek. Lauren brečela. „Co se stalo?“ zeptala se Pipa a obě je vzala kolem ramen. Všechny se třásly, přestože noc byla teplá. „Proč jste křičely?“ „Protože jsme se ztratily, rozbila se nám baterka a taky jsme opilý,“ odpověděla Cara. „Proč jste nezůstaly ve stanu?“ zeptal se Connor. „Protože jste nás tam nechali,“ vzlykla Lauren. „OK, OK,“ řekla Pipa. „Všichni jsme to trošku přehnali. Všechno je v pohodě, jen se potřebujeme dostat zpátky ke stanu. Ať už tu byl kdokoliv, už utekl. A nás je šest, ne? Budeme v pohodě.“ Otřela Lauren slzy z brady. I s baterkami jim trvalo přes patnáct minut, než našli cestu zpátky ke stanu. Les byl v noci úplně neznámé místo. Dokonce museli použít mapu v Zachově mobilu, aby se podívali, jak daleko jsou od cesty. Když mezi kmeny zahlédli vzdáleně probleskovat bílé plátno a žlutou záři luceren na baterky, všichni zrychlili. Poklidili prázdné plechovky a pytlíky od chipsů do pytle na odpadky, aby si udělali místo na spacáky. Moc při tom nemluvili. Pro pocit bezpečí spustili dolů všechny čtyři bílé stěny, takže jejich jediný výhled na stromy byl zkreslený plastovými okýnky. Kluci si začali dělat legraci z jejich půlnočního sprintu mezi stromy, ale Lauren neměla na vtipy náladu. Pipa přesunula Laurenin spacák mezi svůj a Cary a pak jí do něj po mohla, když už se nemohla dívat, jak kamarádka opilecky zápasí se zipem. „Takže duchy už asi vyvolávat nebudeme, co?“ podotkl Ant. „Myslím, že strachu jsme si užili až až,“ řekla Pipa. Chvíli seděla vedle Cary, a zatímco jí nepřítomně vyprávěla o pádu Říma, snažila se jí do krku nalít nějakou vodu. Lauren už spala a Zach na druhé straně stanu taky. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280837
Když se Caře začala čím dál víc klížit víčka, vlezla si Pipa taky do spacáku. Viděla, že Ant s Connorem jsou ještě vzhůru a šeptají si, ale byla zralá na spánek, nebo aspoň k tomu si lehnout a ve spánek doufat. Jak vklouzla nohama dovnitř, něco jí zavadilo o pravé chodidlo. Přitáhla si nohy k hrudníku, natáhla se dovnitř a prsty sevřela kousek papíru. Nejspíš dovnitř zapadl nějaký pytlík od jídla. Vytáhla ho ven. Nebyl to pytlík. Byl to čistý bílý kus papíru z tiskárny přeložený napůl. Rozložila ho a přelétla očima. Na papíře bylo vytištěno velkým klasickým fontem: Přestaň pátrat, Filipo. Pustila ho a očima sledovala, jak padá. Její schopnost dýchat se pře sunula v čase do chvíle, kdy běžela temnotou a kolem se v záblescích baterky jen míhaly stromy. Úžas ustoupil strachu. O pár vteřin později ale začal po okrajích praskat, až ho spálil vztek. „Co to má, sakra, být?“ houkla poměrně dost nahlas a vykročila rázně ke klukům. „Ššš,“ sykl jeden, „holky spí.“ „Myslíte si, že je tohle vtipný?“ řekla, dívala se na ně a mávala jim složeným papírem před očima. „Jste fakt neuvěřitelní.“ „O čem to mluvíš?“ mžoural na ni Ant. „O tom vzkazu, co jste mi nechali.“ „Já ti žádný vzkaz nenechal,“ opáčil a vztáhl ruku po papíru. Pipa se ale odtáhla. „A to čekáš, že ti budu věřit?“ řekla. „Takže ta podivná postava v lese byla taky jen vtip? Kanadský žertík? Kdo to byl, váš kámoš George?“ „Ne, Pipo,“ díval se na ni nahoru Ant. „Vážně nevím, o čem to mluvíš. Co je tam napsaný?“ „Ušetři mě tý hry na neviňátko,“ řekla. „Connore, nechceš k tomu něco dodat?“ 100 Ukázka elektronické knihy