klášter uznal, papež Inocenc II. udělil Zwettlu papežskou konfirmaci roku následně 1140, kostel byl vysvěcen roku 1159.
Klášter byl dobýván nejen v tyto příhraniční kraje často mířícími husity, ale sužován byl i rozmary přírodních živlů, nebo válkou se Švédy. A z české strany na něj bylo útočeno i mimo časy husitské, již v roce 1176 ho české vojsko vypálilo - stalo se tak z podnětu knížete Soběslava II., znepokojeného mocí sousedních Kuenringů, a to i v souvislosti se vzrůstajícím vlivem kláštera. Odveden byl veškerý dobytek, podobně bylo zacházeno i s lidmi, jatými do otroctví. Kuenringové finančně klášter podporovali do konce 13. století, po smrti Přemysla Otakara II., který byl rovněž podporovatelem Kuenringů a kláštera v Zwettlu, se cisterciáci dostali do spojení s Habsburky. V tu dobu nastal výrazný rozmach kláštera, ve vrcholném období zde pobývalo na sto mnichů. Naopak roku 1393 byl klášter prakticky vylidněn, a například roku 1651 zde klášter pobývali jen tři z duchovních.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280710