J. PAT T E R SON
&
M . PA E T RO • O SM NÁC T É RU KOJ M Í
„Claire, nešlo by nějak skočit na začátek té fronty? Nemohla by ses do toho nějak vložit?“ „Podívej, Linds, každý polda ve městě se snaží protlačit na začátek řady. Já se samozřejmě pokusím na pár lidí zapůsobit.“ Poděkovala jsem jí, objala ji, zamávala na rozloučenou a vydala se po Bryant Street k hlavnímu vchodu do Baráku. Prošla jsem víceméně prázdnou vstupní halou směrem k výtahu. V hlavě jsem si přemílala nejčerstvější novinky a představovala si poslední Carlyiny chvíle. V duchu jsem ji viděla, jak čeká před barem Bridge a nastupuje do auta, ať už sama, nebo s kamarádkami. O čtyřiadvacet hodin později se ubytovala v motelu Big Four. Kde ale byla během oněch čtyřiadvaceti hodin? A byla stále s tím, kdo ji naložil před Bridge? Mohlo se stát, že její řidič nebo ten, s nímž měla schůzku, nebo její zákazník odvezl Carly následujícího večera k Big Four a počkal, až si najme pokoj 212, pak zaparkoval auto vzadu za motelem a vyšel za ní nahoru. Jestli jsem uvažovala správně, tak ten chlap, ať už to byl kdokoli, si tu noc s Carly naplánoval. Všechno měl předem promyšlené. Nahoře v pokoji jí dal vypít něco, v čem rozpustil koňskou dávku rohypnolu. A ona odpadla. V době, kdy byla Carly ve stavu bezmocnosti, rozprostřel útočník na postel osušky a prováděl jí příšerné věci. Pořezal ji, znásilnil, zardousil, navlékl jí to, co mu napověděla zvrácená představivost, a potom mrtvolu pověsil na trubku od sprchy. Počínal si přitom velmi zdatně. Ale ne dokonale. Nechal za sebou navštívenku – krátký chlup i s kořínkem, pěkný úhledný balíček s výmluvnou DNA. Konečně máme pořádné vodítko. Šíleně jsem si přála, aby nás dovedlo ke Carlyinu vrahovi. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280707