páky dát vše potřebný do pohybu. Vše, co jsem dal za uplynulý měsíce s Chrisem a týmem svých právníků do týhle chvíle dohromady, se chystám teď složit na stůl tomuhle chlapíkovi. Martine Sartinas, ředitel hlavní prokuratury. Včera jsem mu volal a řekl si o schůzku. Otevřeně jsem mluvil o tom, co bude jejím obsahem. Taky jsem mu jasně sdělil, že mám dost argumentů a důkazů, proč chci znovu otevřít Lucasův případ. Rychle mi nabídl dnešní termín. Sartinas byl na pozici ředitele hlavní prokuratury tři měsíce a už dostál svojí pověsti správnýho, ale taky dost ráznýho šéfa. Bývalý policajt v útvaru proti korupci se pomalu vyškrábal až nahoru. Chtěl, aby lidi pod ním dělali všechno řádně, a hlavně podle zákona. Ředitel mlčky zíral na monitor notebooku a po pár vteřinách si sundal brýle z očí: „Není pochyb, že na té nahrávce je váš otec.“ „Ne, to není.“ „Co je tohle?“ ukázal Sartinas na monitor, kde se skvěla další složka s názvem „Kouropoulos“. „Zvukový záznam, který byl pořízen minulý týden v Athénách. Je na něm Nikos a Kouropoulos. V podstatě se na něm váš drahý komisař přiznává k tomu, že v tom jel i se svými lidmi. Chcete to pustit?“ Sartinas jenom toporně přikývl a jeho kanceláří se na deset minut začal linout rozhovor mezi Nikosem a Theem. Jak čas ubíhal, viděl jsem tuhnoucí svaly ve tváři ředitele. Určitě pro něj nebylo jednoduchý slyšet jednoho z nejvyhlášenějších komisařů a vedoucího oddělení pro boj s organizovaným zločinem, jak se v podstatě přiznává k podvodu, který poslal nevinnýho člověka do vězení. Pranýřoval Lucase při výsleších jako kacíře, ponižoval ho – a přitom ten šmejd celou dobu moc dobře věděl, že nic neudělal. „Je vám doufám jasné, že tu zvukovou nahrávku nemůžu použít jako důkazní materiál,“ ukázal na přehrávač prstem hned, jakmile zvuk utichl. „To mi jasné je, ale díky tomu dokážete jistě pokládat otázky, na které se Theo chytí.“ „Theo je u policie dlouho. Zná všechny způsoby, jak vést výslech. Nebude to s ním jednoduché,“ ujistil mě blahosklonně, ale po-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280706
tom se pousmál, „nicméně to rozhodně není vaše starost. Bude konfrontován s tím, co se dozvíme od pana Laminidese – z jeho přiznání a následného výslechu. Kde se teď nachází ten účetní?“ „Hlídají ho moji lidé. Jakmile řeknete, Nikose sem přivezou,“ můj tón i výraz byly stejně netečný jako ředitelovy. Oba jsme byli očividně zvyklí na poker face. „Řekněte mi jenom jednu věc, pane Trafalisi. Proč jste prostě nepodal návrh a nenechal vyšetřování na prokuratuře?“ „Myslíte na té prokuratuře, která odsoudila Lucase na patnáct let nepodmíněně na základě podvržených důkazů?“ „To je jistě velmi politováníhodné.“ „Politováníhodné? Nezlobte se, ale to mi nepřipadá jako nejpřesnější vyjádření. Prostě se nechali podplatit a nechtěli dovolit, aby se v tom někdo rýpal. Nejspíš se báli, že se na něco přijde.“ Sartinas na mě varovně ukázal: „To je spekulativní sdělení.“ „Nespekuluji, odvolávám se na důkazy, které vám dáme. Ale k té vaší otázce – návrh na přešetření jsem dával. Dvakrát, ale minulé vedení prokuratury nechtělo začít případ znovu otevřít, neviděli pochybení… Proto jsem si to zařídil po svém. Řekl jsem si, že nasbírám všechny potřebné podklady a dám vám to v podstatě na stříbrném podnose. Na to, co jsme zjistili, nám nikdo nemůže říct, že nedošlo k ‚pochybení‘.“ Sartinas mě zkoumal pohledem a možná bojoval s potřebou se k tomu ještě nějak vyjádřit. Nakonec byl věcný: „Buďte ujištěn, že to se nebude opakovat. Na základě přiznání Laminidese mohu vydat zatykač na Kouropoulose, jelikož bude spolupachatel. Důkazní materiál bude stačit na vazbu do procesu, aby neovlivňoval svědky. Připravte transport pana Laminidese. Do půl hodiny ať je tady. Na něj zatykač vydávat nebudu. Automaticky ho zadržím v cele na základě jeho přiznání,“ ukázal na papír, který měl před sebou. „Připravte ho na to, že i on půjde do vazby. Termín projednání navrhnu co nejdříve. S ohledem na závažnost obvinění věřím, že to půjde rychle. Vaši advokáti jsou připraveni vydat všechno ostatní?“ „Stačí, abyste řekl a dovezou to sem.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280706
Sartinas spojil prsty do stříšky, přes kterou se na mě podíval: „Dobrá. Tímto vám sděluji, že na základě vámi dodaných důkazů a důvodných podezření znovu otevírám případ Lucase Costakise. V návaznosti na to zahajuji trestní stíhání ve věci zpronevěry a přečinu poškození dobrého jména.“ ++++ „To byl zážitek, co?“ zeptal se vesele Chris, když si sedal do křesla, nacházejícího se před skleněným stolem v mojí prezidentský kanceláři v Athénách. Právě se vrátil z vazební věznice, kam odvezl po domluvě se Sartinasem Nikose. Tisk se to domákl rychlostí blesku a hned byli u věznice a reportéři s kamerami kempovali před prokuraturou, kde jim tiskový mluvčí řekl jen základní informace. „Jak to probíhalo?“ ptal jsem se se zájmem a zavřel jsem víko notebooku. „Všechno v pohodě. Kamery po nás šly, ale Nikos se schovával pod dekou a stráž je od nás držela.“ „Thea jsi neviděl?“ „Kdepak. Ten už byl v cele i se svýma dvěma kolegama. Ale děsně rád bych viděl ten jeho výraz, když pro něj přišli na poradu a zabásli ho přede všema. Muselo to vypadat asi takhle,“ dal si šokovaně ruce na tváře a otevřel při tom pusu dokořán. „Jsi debil,“ zasmál jsem tlumeně a vrtěl při tom hlavou, „jak na tom byl Nikos?“ Úsměv Chrisovi trochu zmizel: „No, ten tak vysmátej jako my dva rozhodně není. Bude to pro něj hodně těžký. Sartinas ho ale drží od Thea a těch dalších. Nevolal ti někdo z novin?“ „Jenom pár telefonátů, ale rychle jsem je odpálkoval. To jsem dostal befelem od Sartinase. Žádný rozhovory s novinářema. Všechno klíčový se tisk dozví z tiskový konference, kterou mají v plánu zítra ráno.“ „Jasně,“ pokýval Chris hlavou a zabubnoval prsty, „tak jo. Dost o tomhle. Jsi připravenej na večer?“
Ukázka elektronické knihy