zašedlým obrazům, které ho tížily na duši, ale věděl, že to nemá
cenu. Takových výjevů zachycujících nevinnost měl plnou hla-
vu: školačky skákající panáka, los křižující jezero za soumraku, dítě hladící kočku, jenže všechny rychle mizely před syrovostí
těch druhých. Vždycky zachycovaly jen prchavý zlomek reality. Neukázaly už znuděnost školaček, smrt kočky ani výstřel, který se ozve ve chvíli, kdy zvíře vylézá na břeh, a který ani nestačí
zaslechnout, než v údivu padne k zemi. Léto skončí a zmizí i ty
holčičky sedící u jezera. Obepnou si zápěstí náramky a psa ne-
chají doma a zapomenou na něj.
Normálně by mu alkohol zabránil upadat do úvah, které se
točí ve spirále, v níž s každou další otočkou získává navrch odvrácená strana, ale dnes mu myšlenky vířily přímo v jejím středu
a jejich pohyb jako by se zrychloval se stoupajícím účinkem piva.
Zřejmě k tomu přispěla i únava a ještě čerstvé vzpomínky na
Zazu Mulliganovou. Přesto se rozesmál, když začal starý Tan-
guay uprostřed jezera nadávat na mouchy, což jen potvrzovalo,
že směšnost působí okamžitě, bez ohledu na okolnosti. Znovu
zaměřil pozornost na holčičky, protože by možná dokázaly tu
spirálu zastavit.
Také Larue je pozoroval a pochvaloval si, že udělal dobře, když
pozval Andrée Duchampovou, aby přišla za Emmou. Když o tom
dceři říkal, vzpěčovala se a namítala, že kamarádky si vybírá
sama, ale netrvalo ani deset minut a ty dvě už navázaly něco,
z čeho vznikne přátelství. Už je viděl jako nerozlučnou dvojku, dvě dívenky, které se našly stejně jako Sissy Morganová a Zaza
Mulliganová a které se také budou trápit, až se rozdělí, ale za nic na světě by je toho trápení neušetřil. Je to cena za dětská
přátelství, a ta není nikdy příliš vysoká. Michaud musel uhod-
nout, o čem přemýšlí, protože najednou začal mluvit o něžnosti 104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280663
určitého věku, a ty dvě drobné siluety se pomalu začaly rozplývat
v padajícím soumraku. Potom se zvedl a řekl Laruemu, ať je po-
řádně hlídá. Don't let them grow old too fast, dodal, když mu tiskl
ruku. Larue měl v tu chvíli chuť zeptat se, jestli má také dceru, jak
předpokládal, ale neudělal to. Pravděpodobně už se nikdy nese-
tkají jinak než na nákupní třídě v Portlandu nebo v Bangoru, kde se pozdraví a půjdou každý po svém. Nač banalizovat existenci
jeho dcery, pokud tedy nějakou má, otázkou čistě ze slušnosti?
Odmlčeli se, dokud Michaud neukázal na černou masu, která
se blížila k Bandurům, klidně a hrozivě. Nastal čas k odchodu. Larue se za ním díval, jak odchází, ramena svěšená stejně jako
cestou sem, a pak uslyšel startovat auto. Právě v té chvíli proťal protější břeh jezera křížem krážem blesk. Těsně po záblesku
se auto se zhasnutým majákem rozjelo a několik lidí, kteří je
zahlédli, zaklepali na dřevo, aby se tu už nikdy neobjevilo. Když
zmizelo odbočkou směrem na hlavní, několik žen si hlasitě oddechlo. Potom se rozpršelo.
U Ménardových, Lacroixových a McBainových zatáhli chlapi
gril pod přístřešek. K vůni deště se přidávala vůně grilovaného
masa a hlasy starostlivých matek soupeřily s burácením bouř-
ky. Michael, Marnie, don't you go near the lake. Život se vracel
k normálu, ale spolu s těmi, kdo si mysleli, že liják smyje poslední stopy dramatu, tu byli i tací, kteří nezapomněli, že deštěm to
také všechno začalo. Ti se dívali do nebe a modlili se, ať hrom nezasáhne jejich děti.
105 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280663
po zaze
UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy