„Otevírá se jenom pro nás,“ odpověděla Sasha. „Lidi z pevniny jím můžou projít, ale jenom když je sem vezme nějaký väki. A nedělá jim to dobře.“ Alice se otočila a vyhlédla výlohou ven. Přímo naproti se nacházel nějaký obchod s přírodní medicínou, jmenovalo se to tam U Forrestera. Cedule v okně hlásala: Tinktury, tonika a mastičky – cokoli by se mohlo hodit! Vrba, hloh, dub, bříza, olše, borovice, jasan a mnohem víc. Ve výloze byly poličky s maličkými lahvičkami a obrovské cedule, které se chvástaly, že tam nabízejí: Nejlepší tonikum z březové mízy v celém Havranově – antibakteriální, antinádorové, antistonavé!, S naším prvotřídním čajem z cedrové kůry porazíte chřipku raz dva! a S naší protizánětlivou topolovou mastičkou dáte namoženým svalům vale! V Londýně byla taková bylinkářství taky, ale Alice si nedokázala vybavit žádné, kde by se prodávaly výhradně extrakty ze stromů. Působilo to na ni poněkud svérázně a provinčně. „Harley Street to zrovna není, co?“ zmínila Sasha londýnskou ulici známou tím, že tam sídlí hodně lékařů, a opět si tak získala její pozornost. Zaskočená Alice zavrtěla hlavou. „Já to nechápu,“ řekla ve snaze si to nějak vyjasnit. „Jak se to sem všechno dostalo? Celé město. A dokonalý zrcadlový odraz Londýna to není, že ne? Protože tady jsou místa, která už v Londýně neexistujou?“ Zavrtěla hlavou a povzdechla si. „Tvoje společnost mě vážně začíná bavit,“ podotkla Sasha se širokým úsměvem. „Když jsem s tebou, připadám si jako učiněný génius.“ Vyšla z obchodu, natočila Alici správným směrem a zamířila zpátky k Bow Street a Crowleymu. „Když Havranov stavěli, nemohli začít úplně od píky; prchali před pronásledováním a neměli moc času. Takže použili Londýn
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280661
jako takovou… šablonu. A pak, postupem času, to tu Havranovská rada, což je naše vláda, rozšířila, aby si poradili s tím, že tu teď žije víc lidí. Partička potomků Pellervoinena, co pracujou s kamenem, přidala další budovy. Některé ukradli z Londýna – ty, co by je stejně čekala demolice; domy, které by nikdo nepostrádal. Místo toho je sem prostě protáhli, jako třeba –“ „Goringův dům,“ doplnila Alice. „Přesně.“ „Budovy se dají ukrást?“ Přikývla. „Některé jsou kradené. Jiné jsou prostě kopie. Nebo vypůjčené. Je to složité. Některé ulice a budovy máme stejné, ale vevnitř to vypadá jinak.“ „Ale Havranov nevypadá jako moderní Londýn. Jestli to kopírovali, měl by vypadat totožně.“ Sasha zavrtěla hlavou. „Přestali si ho brát za vzor někdy ve třicátých letech. Proč myslíš, že to tady vypadá, jako by se tu zastavil čas?“ Podrážděně si povzdechla. „Dokonce od třicátých let ani nezmodernizovali elektrické obvody, díky čemuž máme každých pár měsíců výpadky proudu; nedá se tu rozchodit nová technologie, pokud nechceš vyhodit pojistky v celé ulici. Nevím, proč se vůbec obtěžuju s placením daní. Občas uvažuju nad tím, že bych odešla do nějakého jiného väkiského města.“ „Jiného?“ „Jako to naše,“ řekla Sasha. „To sis myslela, že je Londýn jediné sesterské město?“ „Já… no…“ Sasha se zasmála. „Samozřejmě že není. Ale kdybys šla do nějakého jiného, nebudou si říkat väki. Havranov jako první osídlili Finové, takže tu vždycky byla dominantní jejich kultura a jazyk. Ale třeba v New Yorku si říkají aes sidhe. Keltský kouzelný lid – převážně Irové – se během křížových výprav usadil ve Spojených
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280661
státech. Asi se jim Londýn nezamlouval. Dobrá volba, když si vez meš ty zatracené daně.“ Alici došla řeč. „Žije většina väki tady, nebo na druhé straně – na pevnině?“ zeptala se nakonec. Sasha zvážněla. „Někteří svůj odkaz skrývají a radši riskujou, že je najdou Pumy. Ale může to být složité – odkazy se můžou projevit bez děčně, jako takový reflex spuštěný strachem nebo stresem. Navíc se u väki v útlém věku obyčejně projevují drobné známky různých odkazů – je to spontánní a jen těžko se to dá udržet pod pokličkou. Ale někteří…“ Odmlčela se. „Někteří väki mají odkazy tak slabé, že můžou celý svůj život strávit na pevnině a nikdy si neuvědomí, že nejsou tak docela lidé. Zapadnou. Prožijou obyčejné životy.“ Říkala to tak toužebně a Alice se jí užuž chtěla zeptat, jaký přesně má odkaz ona – vzhledem k její reakci na tu potopu to nemohla být voda –, ale zvuk běžících kroků a zuřivý výkřik jí ta slova sebral z úst. „Stát!“ Řítil se k ní vysoký mladý muž v obnošeném svetru. Daleko za ním běželi dva podsadití policisté – kliftoni. Obličeje měli z té honičky celé zrudlé námahou. Knoflíky jejich tmavě modrých uniforem se v chladném světle leskly. „Chyťte ho!“ Jeden stařík se po něm pomalu natáhl, ale minul. Ostatní kolemjdoucí najednou začaly přehnaně fascinovat výlohy obchodů. Muži se před kliftony podařilo získat náskok a teď už byl skoro u ní. Byl tak blízko, že mu viděla bělma. Pod paží držel nějaký balík – že by něco kradeného? Blížil se, zabíral rukama i nohama. Upřeně se jí zadíval do obličeje a zakřenil se. Pak měl tu troufalost, že zpomalil, jako by
104 Ukázka elektronické knihy