Atmosféra se uvolnila, ledy roztály a tak sme rozžhavili Honzovu skleněnku. Měl docela dobrej matroš. Najedenou se cítím fakt v pohodě, jakoby to celý předtím byl jen zlej sen. „Co, pudeš s nama ještě na pivo? Tady sme v Díře, rodiče nemaj signál a tak můžem kalit!“ Při tom slovu Díra mi to zas celý docvaklo. Pocit, jak když na tebe spadne najednou tunovej zával. „Hele asi ne, ještě nejsem doléčenej. Příště.“ „Ale no tak!“ zkouší to Lucka. Ta mrcha ví, že se mi vždycky líbila. Pěkná černovlasá gotička s nádherně vytvarovanýma kozama a smyslným pohledem. „Ne, fakt ne. Sorry.“ „Já se stavím tě vyléčit, co?“ řekne napůl z vtipu a mě začíná cukat sáček. Ty jo, kdyby to tak řekla před tím, než mě začala chtít zabít půlka díry, bylo by to fajn. „Ne, fakt to nejde. Čauec.“ Banda i s kráskou zmizí za rohem a já du do nonstopu konečně pro ten chálec. „Dobry vešer!“ řekne pisklavým hláskem vietnamský prodavač a já jen pokývnu hlavou. Za chvilku nesu k pokladně pár rohlíků, salát a coca colu. „Tci deset.“ Zaplatím a pak mi to dojde. Kamera. Těsně nade mnou. „Hele, na co tady je ta atrapa kamery, když sme v Díře? Každej přece ví, že tady není signál.“ „Jasně, Tumsi, to je ale analog. Kejbl. Náhodou tu jede. Centrála nedaleko. Moc pcepadení, já ji muset mít.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280596