“Opravdu to chceš?” “Ano chci, aby si odešel a více se nevracel,” řekla odhodlaným hlasem. Vytratil se beze slova, slyšela jen praštit vchodové dveře. Šla dolů zamknout, pak se uložila do postele a usnula klidným spánkem …
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280585
12. Dvanáctá kapitola
Trůn fantazie je vzdušným balónem a tím největším na světě je klamná představa.
“Jsi jakási zamyšlená Sofi, stalo se něco?” podíval se na ni Martin od volantu. “Ne, jsem v pořádku. Ty raději sleduj cestu, abychom neskončili někde v kanálu,” dívala se na zasněženou krajinu. “Neboj se! Vždyť jedu opatrně, chci se bezpečně dostat k našim.” “Vždyť jo. Já jen tak, kdyby náhodou. Chceš se u vašich i zdržet? Nebo vezmeme Denisku a jedeme k vám?” “No moje máma by byla nejraději, kdybychom večer strávili s nimi. Jenže já chci Štědrý večer strávit se svými holkami,” šťastně se na ni usmál a chytil ji za ruku. Zaculila se a opatrně si ruku vysvobodila. “Já nejsem tvá holka Martine. Čím dříve se s tím ztotožníš, tím lépe pro nás oba,” dívala se přímo před sebe. “Bože Sofie! Nebuď tak vážná a nekaz dnešní večer tím, že mě budeš chytat za slovíčka. Jsou Vánoce, tak si je tedy užijme.” “Máš pravdu, promiň mi,” omluvně se usmála.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280585
“No vidíš! Takto se mi líbíš. A vůbec, co ty víš, jak se náš vztah vyvine? Všechno chce svůj čas,” pousmál se a zaparkoval auto před bránou svých rodičů. “A už jsme tu. Pojď, jdeme na chvíli dovnitř, protože jinak by to moje mamuška nepřežila,” koukl na ni s vysmátýma očima. Bylo na něm vidět, jak moc se těší z toho, že jeho pozvání přijala. Dnes ráno mu volala, že mu přijde pomoci s přípravami na večer. Nechtěl ani slyšet, prý to zvládne sám. A ať ji ani nenapadne třepat se někde autem v tomto počasí. Tak tedy celé dopoledne balila dárky. Pro Martina a Denisku si nabalila do igelitek, protože ty vzala s sebou. Když už byly všechny dárky pod stromečkem, kochala se pohledem na tu kopu. Dnes volali Patrik s Antoniem, popřáli jí šťastné a veselé svátky. Těšila se, když slyšela jejich hlasy. Pomohli jí dostat se z noční depresivní nálady. Neřekla jim, co se stalo. Řekne jim to až osobně. A nakonec, co se stalo? Jen dostala konečně rozum! Těšila se na Vánoce s malou Deniskou. Na její bezprostřední radost z dárků. Bude to pro ni něco nového. Vánoce s dítětem ještě nezažila. U Martinových rodičů se cítila výborně, byli opravdu pohostinní. Jen jí obtěžovaly ty výmluvné pohledy. Poseděli, vypili kávu a jeli domů. Předtím jim Martinova matka nabalila všelijaké dobroty, které napekla. Přitom si nostalgicky vzpomněla na svou babičku. Když dorazili, byla příjemně překvapená tím, co pro ně připravil. Vše bylo pěkně vyzdobené. Stůl slavnostně prostřený, a k tomu všemu neuvěřitelně krásný vánoční stromeček. Vypadal docela jako z filmu. Mohla na něm oči nechat. “No tedy Martine, klobouk dolů před tebou! Patří ti moje poklona.”
Ukázka elektronické knihy