AMANDA CINELLIOVÁ
Přesto jí hrdost nedovolila zachovat se rozumně a poslušně se vrátit na ostrov. Přistála u mola, člun zkušeně přivázala a vystoupila. Motorový člun uměla ovládat velmi dobře a vyjížďky v něm patřily odjakživa mezi její nejoblíbenější činnosti… Tenhle člun byl navíc ve srovnání s těmi, na něž byla zvyklá, docela malý, takže zajet s ním k molu a uvázat ho jí nečinilo nejmenší obtíže a za chvilku už stoupala po kamenném schodišti do centra malého španělského městečka. Na výlet k majáku si naštěstí vzala na ochranu proti slunci velké sluneční brýle a široký klobouk a ty jí teď poskytly vítanou ochranu před zvědavými pohledy. Dlážděné ulice v městečku, schouleném pod bílými útesy, byly lemovány rovněž bílými domky s terakotovými střechami a okenními rámy, hýřícími všemi barvami. Připadala si jako v pohádce. Všude kolem ní jen samí usměvaví lidé, kteří nikam nespěchali, majitelé obchůdků a pouličních stánků jí kynuli na pozdrav, a nikdo na ni nepokřikoval, ani ji nijak jinak neobtěžoval. Jaký rozdíl proti Monteverre! Tam by se takhle bezstarostně procházet nemohla! Prošla městečko křížem krážem a začínalo jí kručet v břiše. Zrovna míjela malou kavárničku, odkud se linula neodolatelná vůně másla a čokolády. Neváhala, vešla a oči jí přecházely z nepřeberné nabídky čerstvého pečiva a ovoce. Přesně na tohle má chuť! 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280581