CHANTELLE SHAWOVÁ
přijala nabídku, aby se vyspala v kóji v zadní části stroje. Usnula, jen co položila hlavu na polštář. Celý let i přistání zaspala a napůl se probudila, teprve když ji Nico přenášel do vozu. „Jsme v Londýně?“ optala se. Zšeřelé ulice, které ubíhaly za okýnkem limuzíny, jí nebyly ani trochu povědomé. „Ne, v Itálii. Za pár minut budeme ve vile.“ „Myslela jsem, že mě zavezeš zpět do mého bytu.“ Uvědomila si, že mu ve spaní položila hlavu na rameno. Cukla sebou a prudce se posadila. V temnu auta mu zajiskřilo v očích. „Od doby, kdys byla ve vile naposledy, tam máme pár nehotových věcí.“ Kousla se do rtu a vzpomněla si, jak ho hloupě obvinila, že udržuje poměr se svou asistentkou. „Je mi líto, jak jsem tvrdila, že spíš s Rafaelou,“ hlesla. Vůz zastavil. Nico vystoupil, obešel jej a zvedl ji ze zadního sedadla do náruče. „Jediná, se kterou chci spát, jsi ty, mia bellezza.“ Shlédl na ni a dravčí výraz v jeho očích ještě posílil vlčí úsměv, při kterém se mu zaleskly zuby. Slíbila si, že mu znovu nepodlehne. Teď si s trochou zoufalosti uvědomila, že ve chvíli, kdy si ji tiskne k tvrdé hrudi, mu nebude umět odolat. Poprvé se s ním cítila v bezpečí – stačilo, aby si vzpomněla, že jí v Tutju podle všeho zachránil život. Vynesl ji po schodech do ložnice a na zem postavil až v přilehlé koupelně a dovedně rozepnul knoflíky špinavé a zmačkané košile. Když jí o pár okamžiků později rozepínal podprsenku, ucítila na boku ňadra jeho dlaň. Zatajil se jí dech. „Osprchovat se dovedu sama,“ zkusila protestovat. „Nejsem dítě.“ „O tom nejsem tak docela přesvědčený,“ opáčil ironicky. „Když jsem tě onehdy varoval, abys do Tutja nejezdila, neposlechlas.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280575