protože i on kdysi toužil a bál se, ačkoli jeho já bylo mnohem méně rozbujelé. Když četl dopis na rozloučenou, jehož obsah už byl díky matce Leokádii, která svého syna vyrvala z osidel zla, neaktuální, měl pocit, že se v celém příběhu na něco podstatného zapomnělo a že ani dopis plný vzletných slov a citátů se o zapomenutém nezmiňuje; co to jen může být? Starý kněz si opřel hlavu o okenní tabulku a ještě jednou se zamyslel, jestli opravdu udělal všechno, co udělat měl, a jestli všechny zachránil, když za živým plotem z tújí zahlédl červený polonez sousedů, manželů Rodných. Vystoupil z něj starý Rodný, jeho matka Rodná, manželka Rodná a jejich čtyři děti školního věku, plus páté na cestě pod vyboulenými šaty Rodné, protože Rodní byli početnou rodinou, která šla příkladem, přestože jekot malých Rodňátek probošta během poobědové siesty poněkud rozčiloval. Až u třetího potomka Rodných pochopil, co mu barva auta připomíná, a před očima mu jako kometa prolétnul obrázek dívky v červených šatech; panenkomarjá nejsvětější! Můjtybože! Dívka v červených šatech, dvě další, které se za ní schovávaly, neklid, který tehdy cítil a zahnal, protože neměl neklid rád, dívka, která měla naplnit Adamovu potřebu zanechat po sobě stopu a na kterou nakonec všichni zapomněli. Dominika Chmurová, dcera vdovy z Pískového vrchu, příbuzná Kazimíra Maślaka ze skupiny obránců počatého života, který dal nedávno peníze na památeční tabuli věnovanou zavražděným neviňátkům. Malá Chmurová, taková vyzáblina, napůl sirotek, prý s neobyčejným talentem na matematiku, ze zbožné rodiny. Můjtybože, povzdychnul si probošt Postronek a nejrychleji, jak dokázal, zamířil přes
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280550