CHRISTINE MERRILLOVÁ
To, co se mezi námi stalo, padá zcela na moji hlavu. Veškerou vinu beru na sebe, a pokud si na mě budete chtít stěžovat panu Leggettovi, máte na to plné právo. Pochopím to a nebudu Vám to mít za zlé, jestli se k tomu odhodláte. Je mi skutečně líto, že jsem zklamal jeho a patrně i Vaši důvěru. Nicméně hodlám pokračovat ve své práci, dokud mě pan Leggett neodvolá. Lidé, s nimiž občas spolupracuji, ode mě obdrželi seznam položek a podle nejnovějších informací se zdá, že jsme na dobré cestě získat všechny ztracené předměty v nejbližší době zpátky. S pozdravem, Gregory Drake Hope dopis přelétla ještě jednou. Poté znovu. Teprve pak ho pečlivě složila a dala ho do zásuvky malého psacího stolku u okna. Zvláštní. Včera ho nenáviděla. Ráno mu nemohla přijít na jméno. A teď… Teď si přála, aby ji políbil ještě jednou. Alespoň ještě jednou. „Hope? Jsi tam?“ Hlas přicházející z chodby patřil Charity. Hope odtrhla prsty od rtů, na nichž ji stále ještě pálil polibek pana Drakea, a narovnala se v ramenou. „Pojď dál, Charity.“ Mladší ze sester nejprve strčila do dveří nos s malou skvrnkou od inkoustu, poté se ukázaly její brýle a nakonec její bledá tvář. „Jsi sama?“ „Ovšemže jsem tady sama,“ odvětila nechápavě Hope. „Kdo by tu asi tak měl být?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280538