LAURA MARTINOVÁ
Věděla lépe než většina lidí, jak mohou zlé pomluvy uškodit a ublížit. Lydia se po skandálu zhroutila. Anna si říkala, že za těch několik měsíců už vytrpěla dost. „To jsem tu jako první?“ zeptala se Anna. „Měl jsem snad ještě někoho pozvat?“ žertoval Harry a neudržel se, aby se nesmál. „Uznávám, že bez Fortescueových by to byl daleko příjemnější víkend,“ připustila Anna. Harry je obě zavedl dovnitř a Anna se snažila, aby se kolem nedívala s vykulenýma očima a otevřenou pusou. Žasla nad nádherou vstupní haly. Její rodina byla bohatá, dva ze tří jejích manželů také, ale dosud nikdy nebyla v podobně luxusně zařízeném domě. „Budeme mít alespoň čas na rychlou prohlídku domu,“ řekl Harry a vedl ji vstupní halou do obývacího pokoje prozářeného odpoledním sluncem. „Přijedou ostatní hosté brzy?“ zeptala se Anna. „Řekl jsem jim asi o hodinu později,“ odpověděl Harry klidně a beze stopy studu za takový malý podvod. „Chtěl jsem ti nejdříve ukázat Halstead Hall a nemít přitom strach, že tě Fortescueovi shodí ze schodů nebo ti otráví šálek čaje.“ „Harry,“ napomenula ho Lydia s údivem. Pokrčil rameny. „Je to strašné, drahá sestřičko, ale mohlo by se to stát.“ Obrátil se k Anně. „Pojď se mnou.“ Vzal ji za ruku a rychle ji prováděl jednou místností za druhou, vysvětloval jí stručně, k jakému účelu slouží a spěšně pokračoval dál. Připomínal Anně nadšeného malého kluka, jenž si přivedl domů nového kamaráda a všechno mu ukazuje. „Hudební salon,“ vyhlásil, když vešli do poměrně velké místnosti s klavírem stojícím na opačném konci. „Třeba mi jednoho dne zahraješ.“ Anna se pustila jeho paže, přešla přes celý salon 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280534
HRABĚ A ČERNÁ VDOVA
a postavila se za klavír. Pohladila prsty hladký, lesklý povrch nástroje, odklopila víko a něžně přejela prsty po klaviatuře. Jako mladé děvče trávila dlouhé hodiny hraním. Bavilo ji, jak lze city vyjádřit jednou skladbou. Žádný jiný nástroj neměl univerzálnost klavíru. Umožňoval hrát jak tiché něžné tóny, tak hlasité pochodové melodie. „Možná,“ připustila a přejela prsty po několika klávesách, slyšela jejich dokonalé tóny a přemýšlela, zda ještě někdy bude cítit takovou lásku k hudbě jako kdysi. Po několika minutách se opět dali na pochod, vzali to přes jídelnu ven na terasu a pak se znovu vrátili dovnitř. „A teď ti ukážu tvůj pokoj,“ řekl Harry a vedl ji po majestátním schodišti znovu do prvního patra. Odemkl dveře a zavedl ji do velkého pokoje zalitého slunečním světlem. Ve středu pokoje stála velká postel se čtyřmi sloupky a dvě velmi pohodlná křesla hned vedle. Toaletní stolek a velká šatní skříň doplňovaly zařízení pokoje, ale nejvíc pozornosti přitahoval výhled z okna. Dvě velká okna opatřená sedátky vedla do parku. Zelené pahorky porostlé starými duby se prostíraly, kam až oko dohlédlo. „Tahle ložnice má nejkrásnější výhled ze všech,“ řekl Harry tiše. Stál přímo za ní, tak blízko, až vnímala jeho dech na šíji. Obvykle by se s někým tak blízko sebe cítila celá nesvá. Ale s Harrym ne. Během pár posledních týdnů si uvědomila, že s ním má pocit bezpečí, což byl velmi divný prožitek pro někoho, kdo byl zvyklý žít ve strachu a neustále přemýšlel, odkud přijde další nečekaný útok. „Děkuju,“ řekla a obrátila se čelem k němu. On neustoupil, naopak ještě o kousek se k ní přiblížil a chytil ji za ruku. Anna vzhlédla a podívala se mu do očí a srdce jí začalo bít v hrudi o poznání rychleji. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280534
LAURA MARTINOVÁ
Nemohla popírat fyzickou přitažlivost, kdykoliv se Harry přiblížil. Několik dlouhých okamžiků studoval její obličej, volnou rukou jí sebral z čela uvolněný pramínek vlasů. Dotek jeho prstů jí zašimral na čele a ona se zachvěla očekáváním, když ji prsty pohladil po spánku a zastrčil pramínek vlasů za ucho. Dosud nikdy si tolik nepřála být líbána jako teď s Harrym, a když Harry couvl o krok, málem vykřikla zklamáním. „Rád bych ti ukázal své nejoblíbenější místo v domě,“ řekl Harry, vzal ji za ruku a táhl ji z ložnice ven na chodbu, šel tak rychle, že mu Anna málem nestačila. Míjeli jedny dveře za druhými, pokoj za pokojem, až je Anna přestala počítat. „Tudy,“ ukázal a provedl ji úzkými nenápadnými dveřmi na konci chodby a potom ji vlekl nahoru po úzkém točitém schodišti. Jak stoupali vzhůru, teplota klesla o několik stupňů. Annu to přimělo k úvahám, jak se tu asi muselo žít před několika sty lety, kdy Halstead postavili. Masivní a hladké kamenné zdi v pravidelných intervalech přerušovaly zabudované železné držáky, bezpochyby pro pochodně, jež kdysi osvětlovaly cestu temnotou. Vynořili se na vrcholku jedné z věží, jichž si Anna všimla, už když vystupovala z kočáru. Ačkoliv dole bylo bezvětří a jasný den, tady nahoře vál svěží větřík, cuchal jí vlasy, volné pramínky vháněl do obličeje a rozvlňoval sukni kolem kotníků. Opatrně přešli přes nerovnou kamennou dlažbu na ochozu. Harry se opřel o nízké kamenné zábradlí, kdežto Anna zůstala krok od zábradlí, protože tak úplně nevěřila pevnosti starého kamenného zdiva. „To je krása,“ řekla, zakrývala si rukou oči před přímým sluncem a prohlížela si širou krajinu před sebou. 100 Ukázka elektronické knihy