H. P. Lovecraft ven. Zář ve stromech rychle sílila a zdálo se, jako by se jejich neklidné větve stále více vzpínaly do svislé polohy. Světlo již zalévalo i dřevo vahadla a zakrátko jeden z policistů němě ukázal i na několik dřevěných stavení a úlů u kamenné zdi na západní straně. I ty totiž začínaly světélkovat, ačkoliv uvázané dopravní prostředky návštěvníků přísvit dosud nezachvátil. Poté se strhl povyk a ze silnice dolehl do domu zběsilý dusot. Jakmile Ammi zhasil svítilnu, aby lépe viděl, uvědomil si, že koňský potah přelomil šedý stromek a i s kočárem uhání neznámo kam. Šokem se v domě rozvázalo několik jazyků a došlo na výměnu rozpačitých šeptaných slov. „Šíří se to tu na všechny předměty organické povahy,“ zamumlal lékař. Nikdo mu neodpověděl, ale muž, který pobyl ve studni, vyslovil domněnku, že dlouhým břevnem musel rozdmýchat něco nehmatatelného. „Bylo to příšerné,“ dodal. „Nebylo tam žádné dno. Jen bahno a bubliny, až jsem nabyl dojmu, jako by tam v hloubi něco číhalo.“ Na silnici venku se stavěl na zadní Ammiho kůň, v jehož ohlušujícím řičení málem zanikl i slabý rozechvělý hlas jeho majitele, když se s ostatními přidušeně podělil o své neuspořádané dojmy: „Vyšlo to z toho kamene… rostlo tam dole… pozřelo to všecko živý… krmilo se to tím, duší i tělem… Thad a Mernie, Zenas a Nabby… Nahum byl poslední… všichni pili tu vodu… získalo to z nich sílu… přišlo to z neznáma, kde se věci maj jinak než tady u nás… teď se to vrací domů…“ V té chvíli, když sloup neznámé barvy najednou zazářil silněji a začal se splétat do fantastických náznaků tvarů, které později každý přihlížející popisoval jinak, se z hrdla ubohého Hrdiny ozval zvuk, jaký nikdy předtím ani potom žádný člověk od koně neslyšel. Všichni muži v onom nízkém obývacím pokoji si zacpali uši a Ammi se v hrůze a zhnusení odvrátil od okna. Bylo to slovy nepopsatelné – když Ammi opět vyhlédl ven, nešťastné zvíře leželo bez hnutí schoulené na měsícem ozářené zemi mezi polámanými ojemi bryčky. Mrtvému Hrdinovi se mohli věnovat až dalšího dne, kdy ho bylo možné pohřbít. V dané chvíli však nebyl čas jej oplakávat, neboť takřka v témže okamžiku jeden z detektivů potichu po-
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280462