98
ČÁST II: I: EMPIRICKÝ KVANTITATIVNÍ VÝZKUM: VÝZKUM KONTEXTY, PRINCIPY A SOUVISLOSTI
odrážet chápání sportovních aktivit v dané kultuře. Nevýhoda naopak bude spočívat v tom, že bude problematické srovnávat odlišné kultury mezi sebou či posoudit vývoj sportovních aktivit v čase. Tato diskuze přitom nemá pouze „akademický“ charakter, ale má i velice konkrétní důsledky pro to, jakým způsobem výzkumy budou popisovat současnou společnost. Například zatímco z pohledu organizovaného a soutěžního sportu bychom mohli v současnosti hovořit spíše o úpadku široce rozšířeného sportování, zaměření na individua lizované a rekreační aktivity přináší zcela opačný obraz bezprecedentního rozmachu (Špaček 2016, 2019). Na definování využívaných konceptů navazuje jejich operacionalizace, tedy stanovení způsobu, jak v souladu s definicí dané koncepty empiricky změřit. Samotné měření přitom může být vystavěno s různou úrovní složitosti. Příkladem relativně jednoduchého měření může být například rozlišení pohlaví respondenta, které lze ve většině případů odhadnout již pouhým pohledem bez nutnosti dotazování.3 Podobně přímočaré zjišťování se může týkat měření relativně daných skutečností, jako jsou věk či dosažené vzdělání respondenta. Většina výzkumů se zakládá na předpokladu, že takové charakteristiky lze bez obtíží poměrně spolehlivě zjistit přímým dotazem či na základě administrativních dat. Ve společenských vědách jsme však často v situaci, že naším předmětem zájmu jsou relativně abstraktní koncepty, které takto přímočaře zjistit nemůžeme. Výše zmíněnou politickou participaci přímo vidět nemůžeme, pokud bychom každého respondenta nechtěli den co den sledovat. Zároveň neexistuje ani žádný jednoduchý přímý dotaz, který by obsáhl všechny aspekty tohoto konceptu tak, jak si je na základě teorie můžeme vymezit. Některé koncepty, jako třeba rysy osobnosti (např. extraverze, neuroticismus), jsou dokonce latentní teoretické konstrukty, o kterých uvažujeme pouze v jednotlivých projevech, aniž bychom mohli jasně poukázat na to, kde jsou či jak vypadají. V takových situacích měříme ve výzkumu tyto koncepty prostřednictvím předpřipravených sad indikátorů, o kterých předpokládáme, že dohromady zachycují měřený koncept. V případě politické participace se tak můžeme respondentů dotazovat na častost účasti na různých typech politických aktivit. Měření osobnostních rysů pak může být založeno na tom, že se odráží v odpovědích respondentů na určité výroky. Pokud například respondent silně souhlasí s tím, že se považuje za někoho, kdo „je upovídaný“, „se umí prosadit“ či „je společenský, družný“, můžeme ho na základě jednoho z psychologických výzkumných nástrojů považovat za více extravertního než někoho, kdo se za takového nepovažuje.4 3 Naopak,
ve výzkumném rozhovoru by takový dotaz mohl urazit či pobavit. Zároveň je ale nutné připomenout, že optimální podoba operacionalizace je vždy závislá na vymezení samotného konceptu. Pokud by se náš výzkum zaměřoval specificky na transgenderové identity, bylo by rozhodně nutné použít jiný způsob měření genderu. 4 Podrobnosti o nástroji měření rysů osobnosti, tzv. velké pětce, lze najít v psychologické literatuře. Viz např. Atkinson a kol. (2012) nebo česká metodická studie Hřebíčkové a kol. (2016).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280319