98
ČÁST II: I: EMPIRICKÝ KVANTITATIVNÍ VÝZKUM: VÝZKUM KONTEXTY, PRINCIPY A SOUVISLOSTI
odrážet chápání sportovních aktivit v dané kultuře. Nevýhoda naopak bude spočívat v tom, že bude problematické srovnávat odlišné kultury mezi sebou či posoudit vývoj sportovních aktivit v čase. Tato diskuze přitom nemá pouze „akademický“ charakter, ale má i velice konkrétní důsledky pro to, jakým způsobem výzkumy budou popisovat současnou společnost. Například zatímco z pohledu organizovaného a soutěžního sportu bychom mohli v současnosti hovořit spíše o úpadku široce rozšířeného sportování, zaměření na individua lizované a rekreační aktivity přináší zcela opačný obraz bezprecedentního rozmachu (Špaček 2016, 2019). Na definování využívaných konceptů navazuje jejich operacionalizace, tedy stanovení způsobu, jak v souladu s definicí dané koncepty empiricky změřit. Samotné měření přitom může být vystavěno s různou úrovní složitosti. Příkladem relativně jednoduchého měření může být například rozlišení pohlaví respondenta, které lze ve většině případů odhadnout již pouhým pohledem bez nutnosti dotazování.3 Podobně přímočaré zjišťování se může týkat měření relativně daných skutečností, jako jsou věk či dosažené vzdělání respondenta. Většina výzkumů se zakládá na předpokladu, že takové charakteristiky lze bez obtíží poměrně spolehlivě zjistit přímým dotazem či na základě administrativních dat. Ve společenských vědách jsme však často v situaci, že naším předmětem zájmu jsou relativně abstraktní koncepty, které takto přímočaře zjistit nemůžeme. Výše zmíněnou politickou participaci přímo vidět nemůžeme, pokud bychom každého respondenta nechtěli den co den sledovat. Zároveň neexistuje ani žádný jednoduchý přímý dotaz, který by obsáhl všechny aspekty tohoto konceptu tak, jak si je na základě teorie můžeme vymezit. Některé koncepty, jako třeba rysy osobnosti (např. extraverze, neuroticismus), jsou dokonce latentní teoretické konstrukty, o kterých uvažujeme pouze v jednotlivých projevech, aniž bychom mohli jasně poukázat na to, kde jsou či jak vypadají. V takových situacích měříme ve výzkumu tyto koncepty prostřednictvím předpřipravených sad indikátorů, o kterých předpokládáme, že dohromady zachycují měřený koncept. V případě politické participace se tak můžeme respondentů dotazovat na častost účasti na různých typech politických aktivit. Měření osobnostních rysů pak může být založeno na tom, že se odráží v odpovědích respondentů na určité výroky. Pokud například respondent silně souhlasí s tím, že se považuje za někoho, kdo „je upovídaný“, „se umí prosadit“ či „je společenský, družný“, můžeme ho na základě jednoho z psychologických výzkumných nástrojů považovat za více extravertního než někoho, kdo se za takového nepovažuje.4 3 Naopak,
ve výzkumném rozhovoru by takový dotaz mohl urazit či pobavit. Zároveň je ale nutné připomenout, že optimální podoba operacionalizace je vždy závislá na vymezení samotného konceptu. Pokud by se náš výzkum zaměřoval specificky na transgenderové identity, bylo by rozhodně nutné použít jiný způsob měření genderu. 4 Podrobnosti o nástroji měření rysů osobnosti, tzv. velké pětce, lze najít v psychologické literatuře. Viz např. Atkinson a kol. (2012) nebo česká metodická studie Hřebíčkové a kol. (2016).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280319
kapitola 5: Kvantitativní strategie výzkumu
99
Postup měření stanovený v operacionalizaci umožňuje ve výzkumu zachytit koncepty v podobě proměnných. Proměnné popisují předměty zkoumání a díky kvantifikaci nám umožňují řadu věcí (viz rámeček 5.2, kapitola 10.2). Díky nim můžeme poměřovat jemné rozdíly mezi respondenty, mít jednotné měřítko pro srovnávání, ale představují i základ pro poměřování míry vztahu mezi jednotlivými koncepty – prostřednictvím proměnných můžeme uvažovat o tom, nakolik rozdílné hodnoty jedné proměnné lze vysvětlit rozdílnými hodnotami jiné proměnné (Bryman 2012: 163–4).
Rámeček 5.2 → Proměnná Kvantitativní výzkumnou strategii lze mimo jiné chápat také jako postup, při kterém se výzkumný problém překládá z jazyka teorie do jazyka proměnných. Jinak řečeno, abychom mohli kvantitativní výzkum úspěšně provést, je nutné jevy, stavy a procesy popisované v teorii popsat prostřednictvím vzájemných vztahů mezi určitými proměnnými. Ne každý výzkum využívající kvantitativní techniky nutně sdílí tuto pozitivistickou představu o sociálněvědním výzkumu. Pravdou nicméně zůstává, že proměnné představují základní stavební prvek jakéhokoliv kvantitativního výzkumu, ať již je jeho ambicí vystavět z proměnných věrný model reality, či se jedná pouze o prostředek pro popis určité stránky sociální světa. Podrobněji se proměnným budeme věnovat v kapitole o analytických postupech kvantitativní strategie (kapitola 10). Pro porozumění další diskuzi si ale o nich musíme něco říci již zde. Proměnnou můžeme chápat jako přesně vymezenou charakteristiku každého objektu zkoumání, ať již je touto jednotkou výzkumu člověk (respondent), domácnost, novinový článek či třeba hudební album. U každého objektu můžeme zaznamenat řadu proměnných, tedy řadu charakteristik. Tento záznam může mít povahu čísla i zařazení do některé z předem definovaných kategorií. Příklad vymezení proměnných pro různé typy jednotek Jednotka výzkumu
Příklad proměnné
Příklad hodnot dané proměnné
Respondent
Pohlaví
muž; žena
Zaměstnání
učitel; prodavač; zedník; lékař; …
Počet členů
1; 2; 3; 4; …
Vztah k bytu
nájemní; družstevní; osobní vlastnictví
Téma
hospodářství; politika; kultura; …
Vyznění
pozitivní; neutrální; negativní
Prodaný náklad
350; 5 780; 8 700; 12 000; …
Žánr
pop; jazz; reggae; hip hop; …
Domácnost Novinový článek Hudební album
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280319
100
ČÁST II: I: EMPIRICKÝ KVANTITATIVNÍ VÝZKUM: VÝZKUM KONTEXTY, PRINCIPY A SOUVISLOSTI
Vymezit danou proměnnou může být v některých případech nenáročné. U většiny výzkumu není obtížné zaznamenat pohlaví respondenta, případně spočítat počet členů domácnosti. V jiných případech je definování proměnné klíčovým krokem ovlivňujícím smysluplnost a kvalitu závěrů výzkumu.
5.1.1 Reliabilita a validita Měření je vlastně proces, při kterém se snažíme zachytit určitý výsek reality a transformovat ho v data, která následně můžeme analyzovat. Kvalita této transformace je pak jedním ze zásadních kritérií celkové kvality kvantitativních výzkumů. Pokud výzkum nedokáže dobře měřit klíčové proměnné, nemůže ve výsledku přinášet relevantní zjištění. Kvalita měření má dva hlavní parametry: reliabilitu a validitu. Reliabilita neboli spolehlivost popisuje, do jaké míry je měření stabilní nebo naopak ovlivněno nahodilými faktory. U reliabilního měření očekáváme, že opakovaná měření stejné skutečnosti budou dávat stejné výsledky. Určité chyby měření jsou přítomné i u nejpřesnějších měřicích nástrojů, nicméně tyto chyby by neměly být tak veliké, aby ohrožovaly cíle výzkumu. Představme si, že potřebujeme změřit rozměry pokoje. Pokud máme k dispozici pouze met rové pravítko, můžeme je přikládat podél stěny a postupně načítat naměřené úseky. Při posunech se nejspíš budeme dopouštět drobných odchylek, a když pokoj takto přeměříme několikrát, dospějeme pokaždé k trošku jinému výsledku. Měření tedy nebude příliš reliabilní. Kdybychom měli k dispozici pásmový či laserový metr, naměřené hodnoty budou nejspíš daleko konzistentnější, a reliabilita měření tak bude vyšší. Na druhou stranu, pokud bychom měřili pouze rýsovacím trojúhelníkem, byli bychom na tom zase podstatně hůře. Reliabilita je tedy relativní, byť v určitých případech už může být pro účely dané studie naprosto nedostatečná. Podobná situace jako při zjišťování rozměrů pokoje nás čeká při měření ve společenských vědách. Ne vždy máme k dispozici „laserové metry“. Často se musíme spolehnout na ona „pravítka“ či „trojúhelníky“. Například již zmíněný psychometrický nástroj pro měření rysů osobnosti lze najít v různě rozsáhlých variantách. Původní varianta například čítá 240 výroků, které musí respondenti posoudit, a jen toto měření tak trvá 45 minut. To je pro mnoho výzkumů zcela nepraktické, a využívají tak méně rozsáhlé inventáře, zahrnující například 60, 44 či jen 10 pečlivě vybraných výroků. Kratší nástroje dosahují nižší reliability, přináší tedy méně spolehlivé měření. Zároveň je ale jejich použití výrazně méně nákladné, a často tak mohou být vhodnější. Zatímco reliabilita je do určité míry technickým aspektem měření, otázka validity do hry nutně dostává teoretické vymezení konceptu a v mnohém ji lze hůře posoudit. Validita neboli platnost vyjadřuje, nakolik nástroj skutečně měří to, co bychom měřit chtěli. Problém je, že často není žádný jednoznačný a snadný způsob, jak to ověřit. Měří testy inteligence skutečně inteligenci, anebo spíše zkušenost s daným typem úloh, s testováním jako takovým, či
Ukázka elektronické knihy