JULES BENNETTOVÁ
Vstoupil na zasklenou verandu, kde jim velké, pouze jednostranně průhledné tabule skla nabízely otevřený výhled do údolí a zároveň zaručovaly naprosté soukromí. I tak jí představa, že se miluje v takto otevřeném prostoru naplňovala vzrušením. Dane ji postavil na zem a rychle ji zbavil zbývajících kousků oděvu. Když po něm sáhla, očekávala, že ji od sebe odstrčí. A také to udělal, ale také ji pevně uchopil za obě ruce. Podíval se jí do očí a v jeho temném pohledu vyčetla kromě vášně a touhy i něco navíc. Něco těžkého, možná i bolestného. Ten záblesk v jeho očích již párkrát zahlédla, ale ještě nikdy v okamžiku, kdy byli oba rozpálení vášní a pohlceni pouze tím, co chtějí a potřebují. „Musím ti něco říct.“ Jeho hlas zněl drsně a syrově, tak jak ho ještě nikdy neslyšela. Najednou jí připadal velice křehký a zranitelný. „Mám… mám tajemství.“ Na tváři mu vyskočil sval a několikrát sebou cukl. Podíval se na jejich spojené ruce a potom zpět do jejího obličeje. „Než zajdeme ještě dál, měla bys vědět, že jsem s něčím takovým nikdy nepočítal, netušil jsem, co všechno se může stát.“ „A já jsem zase nikdy nepředpokládala, že tady narazím na takového sexy cizince,“ namítla s úsměvem a doufala, že se jí ho podaří uklidnit. „A nemusíš se mi s ničím svěřovat, tohle je přece celé bez závazků, nemám na tvá tajemství nárok.“ „Já vím, ale…“ Dane ji uvolnil ze svého sevření a ustoupil o krok dozadu. Stella na okamžik zalitovala, že si na sobě nenechala alespoň něco, ale rychle si uvědomila, že se na ni nedívá, ale místo toho si sahá rukou dozadu a přetahuje si košili přes hlavu. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280305
TAJEMNÝ SVŮDCE
„Když jsem byl v armádě, ztratil jsem v akci několik přátel.“ Díval se dolů pod sebe a kroutil košilí v ruce, jako by ji chtěl ždímat. „Došlo k nehodě. Podrobnosti nejsou důležité, ale jizvy, které mi zůstaly ano –“ „Přestaň.“ Stella mu vytrhla košili z ruky a zahodila ji na zem. „Mně na tvých jizvách vůbec nezáleží a ty mi nemusíš vůbec nic vysvětlovat,“ téměř křičela. Dívala se na jeho hruď a břicho pokryté černým porostem, na tetování orla sahající až kamsi přes rameno, ale nikde neviděla nic, co by mu mohlo zavdávat příčinu k takovým obavám. Přejela mu rukama po pažích, na prsa a zase dolů ke sponě na opasku. „Je tak příjemné tě hladit, nikde nic necítím, jsi přece úplně v pořádku.“ Beze slova se k ní otočil zády. Stella zalapala po dechu a do očí se jí nahrnuly slzy, které pálily a draly se nezadržitelně ven. Přejížděla prsty po vypouklých, svraštělých jizvách a spečených, zhojených spáleninách. „Ani tady nevidím nic, co by mi mělo vadit,“ pronesla rozhodně, aby mu zabránila vycouvat, nebo tu stejnou možnost velkoryse nabídnout jí. Protože nikam couvat nepotřebovala. Potřebovala v něm probudit pocit, že ji za to stojí a že oceňuje jeho upřímnost a velkorysost. Jeho tělo zůstávalo pod jejími doteky stále ztuhlé a křečovité. Nevšímala si jeho nejistoty, přitiskla se k němu a položila si tvář na jeho záda. „To sis opravdu myslel, že mě může něco takového odradit?“ zeptala se ho a objala ho oběma rukama kolem pasu. „Ještě nikdy jsem se takhle nikomu neukázal,“ pronesl tiše. „A zrovna teď asi není ta pravá chvíle, kdy bych o tom chtěl mluvit.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280305
JULES BENNETTOVÁ
Políbila ho na záda, pak rty zase posunula a políbila ho o kousek dál a pak ještě jednou a znovu. „Já ale na nějaké povídání stejně nemám náladu, kovboji. Co s tím provedeš?“ Sunula se rty dál a dál, až se dostala až k tetování na prsou a rameni. Vzala si jeho tvář do dlaní a přinutila ho, aby se jí podíval do očí. „Pořád na sobě máš spoustu zbytečného oblečení.“ „Tohle si nezasloužíš,“ zopakoval ještě jednou. Zajela mu prsty do vlasů. „A já ti zase říkám, že vím, co chci. A teď si mě konečně vezmi.“ Dane si možná myslí, že není dokonalý, ale pro ni… je ten nejdokonalejší, nejspolehlivější a nejvíce uklidňující aspekt celého jejího života. Nyní už zbývá jediné. Přijít na to, co si počne, až se rozhodne odejít.
100 Ukázka elektronické knihy