Kyselé třešně
stala učitelkou pana učitele. Přimkla se k jeho tělu, jak nejtěsněji to šlo, schoulila se k němu s důvěrou, kterou už dlouhá léta k nikomu nepocítila. Celou hodinu pak jen leželi, on jí z těla udělal kolíbku a hladil po pažích, ramenou, prsou, stehnech a břichu. Dojímal ji svou něžností i jemnou chlapeckostí, která se nad jejím tělem ztrácela v pohybech muže. Nad dnešním ránem si sama řekla ještě o jedno opakování, zdála se najednou nedosycená – jako kdyby chtěla dohnat všechny ty roky půstu, který si sama a dobrovolně naordinovala. Když se jeho dlouhé rty dotkly její klíční kosti, byla bez dechu, skoro mrtvá vzrušením. A teď tu už hodinu sedí, namáčí si sušenku do teplého mléka a myslí na Petra, kterého poslala zadní brankou pryč. Přemýšlí, jaké pokračování může mít tak nerovný vztah – a hledá sama v sobě možnosti, jak v něm zůstat a neublížit nikomu. Hlavně Helence ne, na té jí záleží nejvíce. Věděla, že držet v tajnosti lásku je na malé vesnici nemyslitelné. Ale pro ni už byla vyloučena i možnost, že se k sobě oficiálně nepřihlásí. Nakoukla do pokojíčku. Její holčička ležela v posteli a pravou rukou pevně svírala medvěda. Vrznutí dveří ji ale probudilo. „Mám ve světnici kolo, maminko?“ zeptala se jí, „nebo se mi jen zdálo, že mi ho Ježíšek přinesl?“ Vklouzla k ní pod peřinu a pohladila ji, prstem přitom namířila do průzoru, kterým byla vidět přední část nového bicyklu. Jak se pohnula, medvěd zabručel a obě dvě se tomu zasmály.
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280268