Vánoce pod dekou
Pro případ, že se budu nacházet ve stavu nahém, a tedy pramálo důstojném, na horké stezce mezi ložnicí a koupelnou, vskočím do šatní skříně. Za tímto účelem jsem z jedné části odstranil poličky a šatstvo přesunul, přes Moničiny protesty, do ložnice. Zažeňte chlapa do úzkých, a probudí se v něm pradávná síla a odolnost! Cha cha. Trapnost mě při tom fackovala. A co když Jonáš vstoupí jako host nad jiné nevítaný do ložnice? Skryju se pod dekou. A Monika už si nějak poradí.
A taky že si poradila. Za občasných Jonášových návštěv, mých úprků a uštěpačných poznámek mé milé proběhl rok do dalších Vánoc, před nimiž jsme oslavili první výročí vztahu. Rok milování s adrenalinem, který jako by ještě posiloval náš apetit. Pravda, Moni se občas vytasila s výčitkou typu „Jen si se mnou užíváš, nikam nejdeme, ani k synovi se neznáš…“, ale když jsem kontroval rádoby zkroušenou odpovědí, že tedy dám prostor někomu lepšímu, mávla nad tím hezky vypracovanou rukou: „No jo, prosím tě, a co by sis beze mě počal? Takhle máš sex a k tomu únikovku zdarma.“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280266
Josef Pepson Snětivý
Cítil jsem, že ani ona nechce přijít o mou přítomnost. Postupně jsem dokonce přestával myslel na Kateřinu. I ten Jonáš jako by se umoudřil. Jeho návštěvy ložnice řídly, připadalo mi, že většinou tvrdě spí, z dětského pokojíčku se neozýval ani hlásek… Monika už uzdravenou „mami“ ani nežádala o hlídání. A z mých tajných návštěv se stal příjemný rituál, prožívaný až na společný vrchol.
Jen kdyby se zase neblížily Vánoce! V mysli žen, tu mou nevyjímaje, jde o „svátky splněných slibů“. „Vždyť jsi říkal, že se časem s Jondou seznámíš!“ „Ano. Časem.“ „Můžeš být konkrétnější?“ „Dočkej času…“ „Takže mě považuješ za husu?!“ zeptala se nepříjemně. Pohoda po milování byla rázem pryč. „Ale já na tom nejsem tak blbě, aby na mě nečekal nějaký jiný klas, který se k tomu umí postavit jako chlap.“ „V tom případě ti přeju bohatou sklizeň,“ ušklíbl jsem se a natáhl se pro oblečení, pečlivě schované pod postelí. Dnes už mě tady nic hezkého nečeká. „Srabe!“ vypálila Monika nahlas. „Mami?“ ozvalo se za zdí. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280266
Vánoce pod dekou
Sakra, to ho musela vzbudit zrovna teď?! Okamžitě jsem se sroloval pod deku. „Spinkej, zlato,“ zavolala matka na syna. „Já chci jít za tebou.“ „Tak pojď.“ To mi dělá naschvál! Klidně by mohla jít za ním, nebo mu prostě zakázat opustit pokojíček. Ale to ona ne. Budou si užívat rodinnou idylu, dokud se neudusím pod přikrývkou! Vzápětí zaduní Jonášovy kroky. Zapomněl jsem vám říct, že miláček trpí „lehkou“ nadváhou (podle Moniky je „takovej pěknej“). „Lehni si tady vedle mě, zlato.“ Aspoň že tak, už jsem se bál, že si dřepne na mě! „Na koho jsi tady řvala, mami?“ „Na nikoho, něco se mi zdálo, tak jsem vykřikla ze spaní.“ „Aha… A proč jsi pořád sama?“ Monika polkla tak nahlas, že jsem to slyšel i přes duchnu. A synáček pokračuje: „Proč nemáš chlapa? Ostatní mámy mají, i ty největší šeredy. A ty jsi pěkná. Slyšel jsem včera svýho asistenta, jak říká školníkovi, že jsi čičina a že by ti dal za uši.“ Doufám, že zatím neví, co to znamená. Ale živě si představuju, jak jeho tmavohnědé oči zírají do matčiny tváře (viděl jsem je na mnoha fotkách). „Ten tvůj poslední byl sice divnej, ale docela srandovní… Jak koktal, když jsem na něj o Vánocích vylil tu po99
Ukázka elektronické knihy