pro velký úspěch opakoval svým kamarádům a všem ostatním z ranní a noční šichty, kteří přišli na ten plácek mezi marodkou a spodním barákem. Ale bylo to málo. Nemohl hrát celé dny, ani to dobře nešlo, když za slabou stěnou bylo každou chvíli někomu zle. Ani psát noty nešlo, napsal sice několik písniček, ale pak už z toho začal blbnout. Pokoj ho zase začal tísnit. Každý den myl podlahu. Cvičil. Sklo ve dveřích zbavil mýdla. Kluků se začal vyptávat na odpaly, na udělané metry a bylo mu jedno, že je tím rozčiluje. Pustil se do překládání Camusova Moru. Nesprchoval se. Jedl jen lžící. Nebylo to nic platné – jen si lehl, jen chvíli klidně ležel, už se to na něho zase hrnulo. „Nemohl bych navozit uhlí?“ zeptal se jednou Medicinbala, „přes uhlí přece nikoho nenakazím.“ Medicinbal na to neodpověděl. Když odcházel, řekl: „Jsou tu samí noví bachaři. I zdravoťák už je zase novej. Prej ty starý jsou na ňákým školení. Jestli jó, nemáš vo čem přemejšlet, můžeš dumat nad tím, jestli to třeba něco neznamená.“ „A znamená?“ „Já bych řek, že ne, ale třeba bys moh vymyslet, že jo.“ „Hovno,“ řekl Míla. Večer, těsně před šichtou, přinesl Mirek Mílovi sovětskou Pravdu, v které měl být nějaký velice zajímavý článek. Tvářil se naštvaně. „Ty mě zase potěšili, dobráci.“ Zlostně odhodil nedokouřenou cigaretu. „Z ranní jdu hned zase na noční. Ani se člověk pořádně nevotočí, a už aby šel na šichtu. Kurvy. Je tam ňákej nával a nemaj bagristu. Zrovna na mě si museli vzpomenout, cáchaři zasraný. Věděj moc dobře, že mě z těch jejich voblejskanejch rukávů bere čert... Tak ahoj, vychrápej se i za mě.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280053