„Přestaň už rabovat v té nůši, beztak už máš všecko připravené,“ hartusila selka. „Omylem jsi přibral i lahev vína, co tu sedlák nechal na stole, ale už jsem ti to vytáhla.“ „Jasně, omylem,“ tikaly Džbánkovi divně oči. „Hlavně něco pojez. Povoz pro tebe tu bude až za dvě hodiny, tak na co tolik spěchu?“ „Nemám čas, musím si připravit něco na sebe. Je to prestižní soutěž, tak na ně chci udělat dobrý dojem.“ „Dobře, tak řekni aspoň Melehubovi, aby přišel na snídani,“ mazala už druhý krajíc selka. Džbánek se vrátil ze svého pokoje celkem rychle. Převlékl si akorát kalhoty a nahodil na sebe kabát. Usadil se ke stolu a cpal se připraveným silně namazaným krajícem chleba od selky. „Co Melehub, ten nepřijde?“ zajímala se selka. „Před chvílí odešel do školy.“ „Tak já se mu tady dělám se snídaní a on si s klidným svědomím odejde.“ „Já to klidně sním,“ olízl se sedlák. „Šak si klidně vem, je to chleba s tvarohem a tady si vem k tomu mléko.“ „Já vim, co to je, nejsem slepej...“ „Kde je, kde je?“ přehraboval se nervózně Džbánek v nůši. „Ale dyť tu chybí ta váza, co se mi tak povedla. Kde je, najdi ju, Izidore! A neválej se furt tady!“ „Já se o ty tvé keramikářské sůvy nestarám!“ mávl rukou sedlák.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280049