otec. Já se ovšem snažila zahnat vtíravé myšlenky, které mě nutily hloubat nad Raymondovým zájmem o to nebohé dítě. Postupem večera se mi podařilo na chvíli vytěsnit vztek, a soustředit se na svojí roli příkladné manželky, jenomže když jsme seděli sami v limuzíně, a vzpomínka se vrátila, nedokázala jsem se na svého manžela ani podívat.
Přepážka mezi přední kabinou a zbytkem limuzíny sjela dolů, a odhalila plešatý zátylek postaršího muže v kvádru. „Budete chtít ještě někde zastavit?“ zeptal se ochraptělým hlasem, jež jsem nepoznávala. Ray mu přikázal jet rovnou domů nejkratší cestou. Jelikož Adam dostal po mém třídenním hlídání volno, najal Raymond profesionálního řidiče, který se ujal naší limuzíny. Přemýšlela jsem, co asi dělá Adam. Muselo mu dát hodně práce po mě uklidnit ten nepořádek v koupelně, a dostat ze mě ty léky. Nejspíš tedy neplánoval mě zabít. Že by jako poslušný vojáček poslouchal rozkazy svého pána? Proč ale Raymondovi neřekl, co jsem provedla? Bál se, že prozradím, co se stalo v kuchyni? A záleželo by na tom vůbec? Jakmile jsme dorazili domů, manžel se na chvilku utišil, a přestal hanit své protivníky. Namísto toho mě pochválil za výběr šatů, i dokonalé vystupování. Začalo mi docházet, že i jako jeho manželka, jsem pouze součástí personálu. Mohu si užívat výsad, které přináší postavení a peníze, ale vždy budu hrát podle jeho pravidel. Dřív jsem naivně věřila, že jsme jen další zamilovaný pár. Slepě jsem přehlížela náznaky, kterých bylo tolik. Nyní jsem však po svém boku viděla pouze monstrum. Cizího muže, který se mě snaží zotročit. Už jsem k němu necítila vůbec nic. Nebylo tu žádné zlomené srdce, které by bylo potřeba léčit, protože muž mého života byl jen pouhým shlukem lží a přetvářky. A já si uvědomovala, že jsem celou dobu nebyla ničím víc, než zástěrkou. Ve chvíli, kdy jsem odlíčená, a důkladně osprchovaná ulehala do postele vedle svého manžela, jsem zatoužila po Adamově náruči. Tohle přání bylo naprosto iracionální, ale nedokázala jsem si pomoct. Raymond
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280027
se na mě usmíval zpod přikrývky, jako úlisná hyena. Pokud bych měla volit mezi pedofilem, a vrahem, měla bych jasno. Představa vlastní smrti se zdála přípustnější, než dospělý člověk, který zneužívá dítě. Když mi popřál dobrou noc, a jediným světlem v místnosti, byla lampička na mém nočním stolku, skutálela se mi po tváři slza. Ta jediná kapka byla plná lítosti pro dívku, která si nezasloužila hezký život. Došlo mi, že Raymond nevzal dětství pouze tomu chlapci z nahrávky, ale i mně. Nedovolovala jsem si však uvažovat nad tím, co by bylo, kdybych ho nepotkala. Minulost jsem změnit nemohla. V noci jsem opět nemohla usnout, a tak jsem spánek alespoň předstírala. O dokonalosti mého hereckého talentu mě přesvědčil Raymond, který se tajně vyplížil z ložnice. Očekávala jsem, že půjde pouze do koupelny, aby si odskočil, nebo si dopřál doušek vody, ale jeho kroky mířily napříč chodbou, a pak dolů po schodech. Měla jsem strach se vyplížit, a tak jsem pouze čekala. Když se o dvě hodiny později vrátil, znovu jsem předstírala, že spím. Raymond se na posteli za mnou vyčerpaně svalil, a přitáhl si přikrývku. Opatrně jsem se nadechla, a ucítila pach potu. Byl si snad zacvičit? Ale proč by něco takového dělal v noci? Počkala jsem ještě hodinu, dokud jsem dle spokojeného chrápání nepoznala, že tvrdě spí, a pak jsem se otočila tváří k němu. Prohlížela jsem si tělo, vedle kterého jsem usínala dlouhé roky, a najednou jsem sama sebe nechápala. Co jsem na něm vlastně viděla? Jeho neučesané vlasy působily jako vrabčí hnízdo. Nos měl dost nakřivo, a ucpané póry hyzdily jeho mastnou pleť. Navíc mu příšerně táhlo z pusy. Zhnuseně jsem nakrčila nos, a pokračovala v pozorování. Měl na sobě stále pyžamo, ale najednou se mi zdálo nějaké pomuchlané. Věděla jsem, že si každý večer obléká čisté, a vyžehlené pyžamo. A nezdálo se mi, že by se takto pokrčilo pouhým vrtěním ve spánku. Kdyby šel cvičit, jistě by si pyžamo sundal. Pak by se tedy mohlo zmuchlat, ale stejně se mi na tom něco nezdálo. Raymond ráno opustil ložnici jako první. Ačkoliv jsem trpěla
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280027
značným spánkovým deficitem, vytáhla jsem se na nohy, a odešla do koupelny vykonat obvyklé ranní rituály. Zrovna jsem otevírala prádelní koš, abych tam vhodila bavlněnou noční košili, když jsem zahlédla bílý satén s modrými proužky. Okamžitě jsem látku vytáhla, a začala si ji prohlížet. Tak se mi to nezdálo. Raymondovo pyžamo bylo skutečně velmi pomuchlané, a páchlo potem víc, než je zdrávo. Co mě ale zarazilo, byla rudá kapka na lemu pravého rukávu. Vypadalo to jako krev. Zkusila jsem přičichnout, ale nedokázala jsem rozeznat víc, než silný odér Raymondova testosteronu. Vložila jsem pyžamo zpátky, a na něj položila své. „Dnes opět nejdeš do práce?“ zeptala jsem se Raymonda, zatímco si strkal do úst lžíci plnou cereálií. Beze spěchu dožvýkal své sousto, tiše polkl, dopřál si doušek vody, a s pohledem upřeným na mě odpověděl: „Budu pár dní pracovat z domova.“ Tohle nemíval ve zvyku. Došlo mi, že Adamova dovolená se nejspíš protáhla, a já neměla zůstávat o samotě příliš dlouho. Po několika měsících zdatného hereckého výkonu jsem si stále nevysloužila dostatečnou důvěru. Jenže na tom už tolik nezáleželo. Ta kapka krve byl jasný důkaz, že dokonce i pan dokonalý někdy dělá chyby. „To je skvělé,“ prohlásila jsem s velkou (ačkoliv hranou) mírou nadšení. „Vážně? Jsem rád, že máš radost,“ rozzářil se manžel hrdě. „Přes den budu muset převážně pracovat, ale můžeme si dát společný oběd. A večer bychom mohli kouknout na nějaký film, co ty na to?“ „Jistě,“ souhlasila jsem. „Posledně jsme se na kurzu vaření učili dělat Crêpe. Mohla bych ho připravit k obědu.“ „Výborně. Francouzskou kuchyni miluji. Ale to už asi po našem výletu do Paříže víš, že?“ „Nemohla jsem si nevšimnout, jak ses tam ládoval,“ přinutila jsem se ke smíchu. Vzpomínka, jak Raymond lačně hltá, kousky jídla se mu
Ukázka elektronické knihy