„Našli jsme dvě mrtvá těla v Temných horách.“ Oh! „Duch Togmora Kewrika zase řádil,“ podotkl kněz. „Myslím, že s touto vraždou neměl duch Togmora Kewrika nic společného, to udělala lidská ruka.“ „Bože!“ „Proč od vás chtěl Benjamin Linsjer tu kroniku?“ „Chtěl vědět, jestli je v ní zmínka o jeho předkovi stejného jména.“ „Kvůli Katrin Poulsenové?“ „Ano. Víte i o této tragédii?“ udivil se farář. „Ano. Dokonce jsem našel místo, kde jsou její ostatky.“ „Opravdu? Kdybych to mohl říct pozůstalým, byla by to jistá satisfakce, ale Poulsenovi tady už nebydlí.“ „Larsen Poulsen?“ „Nějaký Poulsen zemřel v Allerup asi před deseti roky, o jiném příbuzném nevím.“ Detektiv se tak naklonil jako by mu chtěl vyklopit, že Larsena Poulsena viděl a dokonce s ním mluvil. Nakonec se včas zastavil a jen pokrčil rameny na znamení, že mu v tom nebude moci pomoci. „A víte, koho v těch horách zabili?“ zeptal se kněz. „Ano. Oběti se jmenují Anders Holt a Silvia Prundensenová.“ „Cože?!“ vyhrkl překvapeně. Skoro nemohl popadnout dech. Chytil se rukou o stůl a snažil se nadechnout. Kapitán mu chtěl pomoci, ale kněz zvednutou rukou jeho pomoc odmítl. „Vím, že paní Holtová, která vám tu pomáhá, je matkou Anderse Holta,“ řekl detektiv.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280024
„Určitě ho ta ženská Prundensenová svedla,“ zaláteřil a bouchl pěstí do stolu. „Slyšel jsem, že se Prundensenovi jsou známí tím, že se zajímali o okultismus.“ „Detektive, řekněme si to na rovinu, byly to čarodějnice!“ Bylo vidět, jak farářem Baksenem prostupoval hněv. „V každém případě měl někdo důvod, je zabít oba společně,“ dodal Kjelsson. „Nebohý syn,“ vzlykl farář. „Až přijde Romstromová, řeknu jí, aby to paní Holtové řekla,“ navrhl kapitán. „Řeknu jí to sám,“ řekl kněz a zazvonil na zvonek. Po chvilce do místnosti vstoupila paní Holtová. Hned za ní se objevila i seržantka Romstromová. „Paní Holtová, tady detektiv nám přišel oznámit, že našli Anderse mrtvého v Temných horách…“ „…bože!“ vyhrkla a dlaněmi se dotkla úst. V tu ránu jí vyhrkly slzy. Romstromová jí chytla právě ve chvíli, kdy se jí podlomila kolena. „Co se stalo?“ zeptala se směrem k faráři Baksenovi. „Nevím,“ odvětil. Vzápětí si vložil hlavu do dlaní. Kjelsson se podíval na seržantku, která držela paní. „Doprovodím vás na toalety,“ nabídla se Romstromová. Kjelsson s mrknutím pokynul hlavou a otočil se k faráři. „Možná, když odešly, byste mi mohl říct pravdu,“ spustil kapitán. „Jakou pravdu?!“ podivil se kněz.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280024
„Anders Holt, jeho matka a vy?“ „A-ano.“ „Jste jeho otec?“ „Jak vás tohle mohlo napadnout?“ „To vaše chování vás prozradilo. Kdyby to byl cizí člověk, ačkoliv jste duchovní a kněz tohoto města, nesebralo by vás to tolik.“ „Uhm, máte pravdu, detektive. Potkali jsme se s paní Holtovou před sedmadvaceti roky, když předešlý kněz Nyder pořádal charitativní akci. Byla smutná, a kdyby…,“ zasekl se. Po chvilce se však znovu rozpovídal. „Sblížili jsme se. Několikrát jsem se za to omluvil…“ „…bohu?!“ rýpl si Kjelsson. „Bohu i paní Holtové. Zhřešil jsem, já to vím, ale vrátit to nelze…,“ vzlykl. Skoro se rozbrečel. Byl naměkko. „Chápu, stalo se,“ dodal kapitán. „Holtovi se pokoušeli dlouho o dítě. Myslím, že to přišlo jako zázrak, když otěhotněla. Dozvěděl jsem se to až o devět let později. Převzal jsem úřad po zesnulém faráři Nyderovi a ona přišla se synem i s mužem na moji první bohoslužbu. Při zpovědi se mi svěřila. Byl jsem překvapen, ale v srdci jsem cítil obrovskou lásku. Slíbila, že to nikomu nepoví. Bude to naše tajemství. Když její manžel o rok později zemřel při dopravní nehodě, váhala, jestli to má Andersovi říct. Nakonec usoudila, že by to pro oba nebylo dobré, kdyby se město dozvědělo, že katolický kněz má nemanželské dítě s jednou místní. Přineslo by daleko větší škodu.“ „A tak jste se rozhodl paní Holtovou u sebe zaměstnat, abyste mohl občas syna vidět, že?“
Ukázka elektronické knihy