„Našli jsme dvě mrtvá těla v Temných horách.“ Oh! „Duch Togmora Kewrika zase řádil,“ podotkl kněz. „Myslím, že s touto vraždou neměl duch Togmora Kewrika nic společného, to udělala lidská ruka.“ „Bože!“ „Proč od vás chtěl Benjamin Linsjer tu kroniku?“ „Chtěl vědět, jestli je v ní zmínka o jeho předkovi stejného jména.“ „Kvůli Katrin Poulsenové?“ „Ano. Víte i o této tragédii?“ udivil se farář. „Ano. Dokonce jsem našel místo, kde jsou její ostatky.“ „Opravdu? Kdybych to mohl říct pozůstalým, byla by to jistá satisfakce, ale Poulsenovi tady už nebydlí.“ „Larsen Poulsen?“ „Nějaký Poulsen zemřel v Allerup asi před deseti roky, o jiném příbuzném nevím.“ Detektiv se tak naklonil jako by mu chtěl vyklopit, že Larsena Poulsena viděl a dokonce s ním mluvil. Nakonec se včas zastavil a jen pokrčil rameny na znamení, že mu v tom nebude moci pomoci. „A víte, koho v těch horách zabili?“ zeptal se kněz. „Ano. Oběti se jmenují Anders Holt a Silvia Prundensenová.“ „Cože?!“ vyhrkl překvapeně. Skoro nemohl popadnout dech. Chytil se rukou o stůl a snažil se nadechnout. Kapitán mu chtěl pomoci, ale kněz zvednutou rukou jeho pomoc odmítl. „Vím, že paní Holtová, která vám tu pomáhá, je matkou Anderse Holta,“ řekl detektiv.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280024