„Vy jste cizí!“ hradila se proti němu. „Uhni!“ strčil do ní a vyběhl ven. Stařena narazila na zeď a sklouzla po ní k zemi. „Zloděj!“ začala křičet. Křičela tak nahlas a dlouho, až se objevili nájemci tohoto vysokého domu. Agent č. 8 pokračoval dál. Neotáčel se a zamířil k městskému parku, kde by se mohl ztratit mezi lidmi. Začal připravovat plán, jak dojde ke konfrontaci s neznámým. Co je zač? Proč ho sleduje? Rozhodně se musí připravit na to, jak neublížit lidem tohoto světa a nenarušit časovou událost. Městský pak v tuto hodinu byl plný lidí. Sluníčko pálilo do všech stran a matky s dětmi obsadily zelené plochy. Tajemný muž se objevil na začátku parku ve chvíli, kdy agent č. 8 stál mezi keři. Jedno malé děvčátko si ho všimlo. „Na co si h-ajete?“ ptala se. „Jen tu čekám,“ odsekl. „Můj b-acha je tam,“ někde ukazovala prstíkem. Moc ji nerozuměl. Nuceně se pousmál a dál si ji nevšímal. Sledoval prostor před sebou. Hledal neznámého, o kterém věděl jen to, že má tmavou koženou bundu a tmavé brýle. Agent č. 15. Došlo mu to. Pronásleduje ho, ale proč? Je v tom zapojen voucher? „Já si du h-át,“ řekla holčička a odešla pryč. „Ahoj,“ s úlevou odvětil. Konečně se jí zbavil.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280019
Krátce na to se objevil v davu muž, který ho sledoval. Muž v kožené bundě. Agent č. 8 využil davu k tomu, aby se přesunul k dalšímu keři, když kráčel vedle dvou žen s kočárky. Dostal se za něj. On o něm nevěděl. Stále koukal dopředu. Nepočítal, že se k němu agent č. 8 přiblíží zezadu. „Jdi dál a neudělej žádnou pitomost!“ nařídil mu. Byl hned za ním. Šťouchl ho do zad, aby věděl, že má zbraň. „Nevyvázneš!“ pronesl agent č. 15. „O čem to mluvíš?“ „Vím, že jsi porušil protokol.“ „Já?“ podivil se agent č. 8. „Já jsem subjekt Adolf Navrátil nezabil.“ „Vrátil jsi čas, abys zachránil tu dívku.“ V agentu č. 8 hrklo. Jak to může vědět? Sledoval mě? „Proč jste zabil toho Navrátila?“ „To není tvoje věc!“ „Mluvil se mnou voucher. Najde tě!“ „Nenajde!“ „To se uvidí.“ „Je mrtvý,“ řekl s klidem. Muži prošli parkem. Agent č. 8 zavedl druhého agenta do opuštěné ulice, kde byl jen kontejner na odpadky a zaparkovaný vůz. „Otoč se!“ „A co chceš vidět?“ pousmál se agent č. 15. Měl na sobě brýle a tvářil se jako by byl nad věcí. „Sundej si ty brýle!“ „Co to změní!“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280019
„Rád vidím lidem do očí!“ „Ale já nejsem člověk. Stejně jako ty,“ odsekl agent č. 15 a sundal si brýle. Záblesk. Agent č. 8 byl oslepen a zakryl si oči. Toho využil agent č. 15 a chtěl strčit do muže před sebou. Vžžt! Agent č. 8 vystřelil ze své pulzní zbraně a zasáhl protivníka. Oslňující světlo zhaslo. „Parchante!“ vyštěkl agent č. 15. Ležel na zemi a držel se za břicho. Jeho tělo vykazovalo známky poškození. Modrá tekutina vytékala z jeho rány. Zranění bylo vážné. Agent č. 15 se pokoušel vstát, ale bolest ho táhla k zemi. Když se jeho tělo oddělilo od dolních končetin, bylo jasné, že se z toho živý nedostane. Pulzní zbraň měla v sobě náboj TIRA, který on sám použil na vouchera, který ho vyhledal a požadoval od něho vysvětlení porušení protokolu. Chtěl, aby se vrátil do druhého světa. To on nechtěl. Agent č. 15 si tento svět oblíbil a chtěl tu zůstat. Zbavil se náramku, protože si myslel, že ho podle něj mohou najít. Netušil, že každý agent má v sobě čip. „Proč Adolf Navrátil?“ ptal se agent č. 8. „Zabíjení mě baví.“ Začal se smát. Jeho tělo se začalo rozpadat. Levá paže zmizela po loket. Pravá ruka měla tvar křečovité pěsti s vystrčeným prostředníčkem. „To nebyl tvůj úkol. Jsi pozorovatel.“ „A cvičený zabiják…“
Ukázka elektronické knihy