K apitola 17 Druhý den
„V
idíte ho, bídáka?“ zašeptal Jaroš, když společně se svými dvěma pomocníky procházel předměstím k městským hradbám a k biřické brance, aby se dostali do města a na radnici. Krčmář stál před hospodou a s přimhouřenýma očima si trojici nejistě prohlížel. „Je podělaný strachy,“ zahučel holomek. „To má za to, že nás vykázal od stolu.“ „To má za to, že se spolčil s lupičskou a mordýřskou bandou, možná ji dokonce i řídil,“ pronesl Jaroš přísně. „A raději mlč, ať něco nevyžvaníš,“ napomenul mladíka. Po chvíli trojice prošla biřickou brankou a pak zabočila do úzké uličky k zadnímu vchodu do radnice. „Počkejte na mě u žalářníka, zajdu nejprve k purkmistrovi,“ poručil mistr Jaroš.
Po půl hodině
„Z radnice vyslali celou četu žoldnéřů, aby prohledala hostinec U Zelené žáby,“ radoval se kat, že se věci pohnuly tak rychle. „A že něco najdou, to je jisté. Purkmistr je muž 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279887
J a r o s l ava č e r n á • K a t M y d l á ř
činu a rád vydal příkazy, protože jsem pochopil, že nesnáší prvního z konšelů a ten prý zase nad hostinským držel ochrannou ruku.“ „Hostinský konšela podplatil, to je jisté,“ dodal Jan a kat souhlasně přikývnul. „Uvidíme, kolik provinilců nakonec bude viset, ale vypadá to, že balíček karet do počtu stačit nebude.“ Hned za hodinu, ještě než si stihli všechno připravit na stavění velké šibenice, přivedli biřici do vězení také hostinského. Kartáři ho rádi usvědčili a vystrašený tlusťoch se bez mučení přiznal. Nic jiného mu ani nezbylo, protože ve sklepeních jeho hostince se našlo spoustu ukořistěného lupu.
V dalších dvou dnech
„Vstávejte, dnes nás čeká spousta práce,“ budil mistr Jaroš své dva pomocníky časně ráno. „Přemýšlel jsem o popravách kus noci a rozhodl jsem se, že naši kartáři budou viset pěkně podle barvy jejich karet. Musíme postavit mohutné pevné šibenice, aby se na každou vešlo osm odsouzených a odešli tak před Boží spravedlnost společně. Tak jak loupili a vraždili, tak budou viset na jednom ráhně.“ Celý den až do tmy strávil kat a jeho dva pomocníci na popravišti, a přestože se kruté divadlo teprve chystalo, už teď měli spoustu čumilů. Naštěstí jim radní přidělili i silné pomocníky na stavění šibenic. „Ještě že nemusíme kopat jámy na mrtvoly,“ pochvaloval si mladší holomek. „Oběšence asi nechají pro výstrahu dlouho viset a pak ať se starají radní.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279887
J a r o s l ava č e r n á • K a t M y d l á ř
„Jsem celý zmožený,“ postěžoval si Jan, když viděl, že i mistr Jaroš těžce rovná záda. „Konečně je práce hotová!“ zabručel spokojeně kat. „Dnes už budeme spát v přiděleném domě u radnice. Rychle se najíme a uložíme k spánku, ráno si musím přivstat, abych připravil odsouzené na poslední cestu.“ Umíráček tentokrát zazněl už o osmé hodině ranní a zároveň s ním se vydal na cestu příšerný průvod odsouzených. Špinaví, zarostlí, páchnoucí vězni se zarudlýma očima plnýma zloby se pod přísným dozorem vlekli k popravišti. „Tak je jich třicet tři,“ zamnul si kat spokojeně ruce. „Náš hostinský bude mít svoji vlastní šibenici, odsoudili ho rychle. Snad nám ten vypasený tlusťoch nepřetrhne lano!“ „Všechna lana jsem kontroloval a tlusťoch má to nejsilnější,“ ujistil ho Jan. Pochopil, že mistr Jaroš je rád, že muž, který je tak hrubě urazil, skončí na šibenici spolu s ostatními loupežníky. „Dáme si záležet, když už jste mu popravu při odchodu z krčmy slíbil,“ ušklíbl se Jan a přistihl se, že tentokrát nemá s žádným odsouzeným, a už vůbec ne s hostinským, žádné slitování. „Bože!“ žasl Jan, když vyšel za průvodem z vězení. „Vždyť tady jsou stovky lidí! Tolik obyvatel snad Chrudim ani nemá!“ „Přijeli zvědavci z celého okolí,“ šeptal mu jeden z biřiců. „Hromadná poprava tolika zlosynů se jen tak nevidí. Všichni jsou rádi, že se zbavili kartových tyranů, a také jim všichni přejí krutou smrt.“ Průvod došel na popraviště, doprovázený stovkami čumilů, kteří se těšili na zasloužené divadlo. 100
Ukázka elektronické knihy