„Oblečení, spodní prádlo. A spoustu krémů.“ „Pěkná blbka,“ zvolala radostně. Pochopila jsem, že Vittoria ode mě takové počínání vyžaduje, nejen aby se utvrdila v tom, že ona je na straně pravdy, zatímco můj otec a matka se mýlí, ale i jako důkaz toho, že se pomalu učím nahlížet věcem pod povrch a chápat souvislosti. Zjištění, že jí tohle špiclování stačí ke spokojenosti, mě celkem povzbudilo. Chtěla jsem být i nadále dobrou dcerou, a přestože po mně teta zřejmě chtěla pravý opak, s rodiči mě pojilo pevné pouto a ani kvůli otcově škudlení a matčině drobnému rozhazování bych je nikdy nepřestala mít ráda. Problém byl spíše v tom, že jsem neměla moc o čem vyprávět, a abych Vittorii potěšila a utužila naši vzájemnou důvěru, začala jsem si takřka bezděky vymýšlet. Napadaly mě ale příliš bujné lži, ve své fantazii jsem rodičům přisuzovala až románové zločiny, a tak jsem se raději před jejich vyřčením zarazila, protože jsem se bála, že mi Vittoria řekne: jsi lhářka. Nakonec jsem si vybrala pouze pár drobných zvláštností, které jsem mírně nafoukla. Ale stejně mě to zneklidňovalo. Nebyla jsem ani milující dcera, ani oddaná špionka. Jednou večer jsme se vydali na večeři k Marianovi a Costanze. Během sestupu dolů do via Cimarosa jsem si všimla hustých černých mračen připomínajících roztažené prsty a zmocnila se mě nepříjemná předtucha. Ve velikém bytě mých kamarádek se do mě ihned dala zima, topení měli ještě vypnuté, takže jsem si na sobě nechala vlněný kabátek, o němž má matka tvrdila, že je velice elegantní. I přesto, že se u našich hostitelů vždy podávalo výtečné jídlo – měli tichou služebnou, která skvěle vařila, a já si při pohledu na ni představila Vittorii, jež také posluhovala v podobných bytech –, tentokrát jsem 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279816
si večeři příliš nevychutnala, protože jsem se bála, že se umažu, koneckonců matka mi domlouvala, ať si ten kabátek neberu. Ida, Angela i já jsme se nudily, než se došlo k dezertu, musely jsme celou věčnost poslouchat Maria novy řeči. Pak konečně nastala chvíle, kdy jsme mohly požádat o svolení k odchodu, které nám Costanza udělila. Vyšly jsme na chodbu, posadily se na zem a Ida si začala házet červeným gumovým míčkem, což vytáčelo mě i Angelu, jež na mě mezitím opět uhodila s otázkami, kdy se ji konečně rozhodnu vzít na návštěvu ke své tetě. Byla neobyčejně dotěrná a řekla mi: „Chceš něco vědět?“ „Co?“ „Podle mě žádná teta neexistuje.“ „Samozřejmě že existuje.“ „Tak pokud existuje, není taková, jakou nám ji líčíš. Proto nechceš, abychom ji poznaly.“ „Je ještě lepší, než jak vám ji líčím.“ „Tak nás za ní vezmi,“ řekla Ida a vší silou proti mně mrštila míčkem. Abych se mu vyhnula, ucukla jsem směrem dozadu a ocitla se natažená na podlaze mezi stěnou a dokořán otevřenými dveřmi do jídelny. Stůl, u nějž se dosud naši rodiče zdržovali, byl obdélníkový a stál v prostředku místnosti. Z místa, kde jsem ležela, jsem je všechny čtyři viděla z profilu. Matka seděla naproti Marianovi, Costanza naproti mému otci, ale přesně jsem nerozuměla, o čem se baví. Můj otec něco pronesl, Costanza se rozesmála, Mariano mu odpověděl. Ležela jsem na zemi a spíše než jejich obličeje jsem viděla obrysy jejich nohou. Mariano je měl pod stolem dlouze natažené, a zatímco mluvil s mým otcem, svíral mezi kotníky jeden z kotníků mé matky. Střelhbitě jsem se zvedla, zmocnil se mě jakýsi neurčitý 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279816
pocit studu a silou jsem hodila míček směrem k Idě. Vydržela jsem odolávat jen pár minut, potom jsem si opět lehla na podlahu. Mariano měl nohy pod stolem stále natažené, ale matka už mezitím ty své odtáhla a celým tělem se otočila na mého otce. Zrovna říkala: je listopad, ale ještě je teplo. Co to děláš, zeptala se Angela, pak se opatrně a pomalu položila na mě a poznamenala: ještě donedávna jsme byly stejně dlouhé a vidíš, už jsi mě přerostla.
11 Po celý zbytek večera jsem nespouštěla matku a Mariana z očí. Matka se do konverzace příliš nezapojovala a jemu se pohledem vyhýbala, v jednom kuse pozorovala Costanzu a otce, ale její pohled působil nepřítomně, jako kdyby byla myšlenkami úplně jinde. Zato Mariano z ní celou dobu nedokázal spustit oči. Chvíli se jí koukal na nohy, chvíli na koleno, potom na ucho, které si měřil podivně zastřeným a posmutnělým pohledem postrádajícím razanci, kterou při hovoru obvykle oplýval. Když už na sebe výjimečně promluvili, matka odpovídala jednoslabičnými slovy a Mariano s ní bez zjevné příčiny rozmlouval tichým a něžným hlasem, jaký jsem u něj ještě nikdy neslyšela. Po chvíli si začala Angela vynucovat, abych u nich přespala, což při podobných příležitostech dělávala. Moje matka většinou prohodila něco v tom smyslu, že nechce, abych je obtěžovala, ale pak svolila, zatímco otec od začátku nic nenamítal. Tentokrát to však tak hladce nešlo, matka se začala vykrucovat. Nakonec se do toho vložil Mariano a nadhodil, že druhý den je neděle, takže nemusíme do školy, a ujistil ji, že mě osobně odveze 103
Ukázka elektronické knihy