„Oblečení, spodní prádlo. A spoustu krémů.“ „Pěkná blbka,“ zvolala radostně. Pochopila jsem, že Vittoria ode mě takové počínání vyžaduje, nejen aby se utvrdila v tom, že ona je na straně pravdy, zatímco můj otec a matka se mýlí, ale i jako důkaz toho, že se pomalu učím nahlížet věcem pod povrch a chápat souvislosti. Zjištění, že jí tohle špiclování stačí ke spokojenosti, mě celkem povzbudilo. Chtěla jsem být i nadále dobrou dcerou, a přestože po mně teta zřejmě chtěla pravý opak, s rodiči mě pojilo pevné pouto a ani kvůli otcově škudlení a matčině drobnému rozhazování bych je nikdy nepřestala mít ráda. Problém byl spíše v tom, že jsem neměla moc o čem vyprávět, a abych Vittorii potěšila a utužila naši vzájemnou důvěru, začala jsem si takřka bezděky vymýšlet. Napadaly mě ale příliš bujné lži, ve své fantazii jsem rodičům přisuzovala až románové zločiny, a tak jsem se raději před jejich vyřčením zarazila, protože jsem se bála, že mi Vittoria řekne: jsi lhářka. Nakonec jsem si vybrala pouze pár drobných zvláštností, které jsem mírně nafoukla. Ale stejně mě to zneklidňovalo. Nebyla jsem ani milující dcera, ani oddaná špionka. Jednou večer jsme se vydali na večeři k Marianovi a Costanze. Během sestupu dolů do via Cimarosa jsem si všimla hustých černých mračen připomínajících roztažené prsty a zmocnila se mě nepříjemná předtucha. Ve velikém bytě mých kamarádek se do mě ihned dala zima, topení měli ještě vypnuté, takže jsem si na sobě nechala vlněný kabátek, o němž má matka tvrdila, že je velice elegantní. I přesto, že se u našich hostitelů vždy podávalo výtečné jídlo – měli tichou služebnou, která skvěle vařila, a já si při pohledu na ni představila Vittorii, jež také posluhovala v podobných bytech –, tentokrát jsem 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279816