přimontovaný ten svůj slizce přívětivý výraz. Čaj už měl samozřejmě připravený. My jsme naproti němu museli vypadat jako zombí. V krátkosti se nám zřejmě snažil vysvětlit, že se bude brzy střídat se svým kolegou, a proto je na čase prostor opustit. „Ty zasranej čuráku,“ procedil jsem mezi zuby úplně zbytečně…
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279814
Špatná kombinace „Vím. Nebyl to úplně povedený večer. To se mi občas stává, když kombinuju chlast a hašiš.“ Simona na mě chvíli naštvaně hleděla a pak spustila: „Takže ty to víš! Ty víš, že ti po tom bejvá zle, a stejně se takhle zřídíš a necháš mě tam samotnou. TY PRASE! Není na tebe absolutně žádnej spoleh!“ „Máš moc hezkej hlas, když se vztekáš.“ Nechápavě zírala do mých očí. Nikdy jsem nevěděl, co v takových situacích říct, abych napětí alespoň trochu zmírnil. Celá ta situace se odehrávala v luxusním bungalovu, který byl součástí hotelového komplexu, kam jsme byli pozváni jedním mladým podnikatelem. Potkali jsme ho v kavárně ve vedlejší vesnici. To byl v posledních dnech náš klasický způsob cestování. Jak jsme se blížili k oblasti Sahary, bylo klima čím dále nemilosrdnější. Asi před týdnem se ještě dalo stopovat ve stínu palem, ale nakonec bylo zřejmé, že nejrozumnější je prostě jen sedět v kavárně a čekat, co se stane. Vždycky se něco stalo. Na menších městech nejenom, že nebylo zvykem, aby člověk naší barvy pleti vstoupil do kavárny, ale především dívka evropského vzezření dokázala vzbudit takový rozruch, že o nás brzy věděli všichni z vesnice a neváhali se pohádat o to, kdo nás pohostí. Tentokrát to vyhrál Amir, který dokázal překvapit svou hovorovou angličtinou a elegantním vystupováním. Pozval nás do svého hotelu a celé to pojal velmi pompézně. Cestu jsme absolvovali v klimatizovaném interiéru jeho luxusního vozu značky Mercedes a po příjezdu se nám dostalo takového servisu, za který zákazníci u okolních stolů platili nemalé částky. Kuchař pro nás připravoval královskou hostinu a ze starého gramofonu hrála deska kapely Ájron Mejdn. Pro naše pohodlí byl taktéž k dispozici jeden bungalov s manželskou postelí a prostorným sprchovým koutem. Během večera jsme si tam přesunuli zavazadla a oba jsme si libovali, jak se nám to zase jednou povedlo.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279814
Hotel se začal plnit zákazníky, a tak se Amir převlékl do tradičního berberského šatu, aby dovolenkářům dopřál kýžené divadlo. K našemu stolu ale vždy přišel s grimasou bezelstně přirozeného člověka, který je rád, že má komu říct vtip o sexualitě muslimských žen. Zlatým hřebem večera byl příjezd Amirových přátel, kteří mimochodem zásobovali podnik pálenkou z datlí a fíků zvanou šnaps. Všichni jsme seděli kolem velkého kulatého stolu a bujará atmosféra nejspíše zatemnila mou mysl. Nějak mi totiž nedošlo, jaké následky by na mé tělo mohla mít kombinace hašiše a šnapsu po téměř třítýdenní abstinenci. Simča vypadala zklamaně, když seděla na posteli vedle mě a důkladně si rozmýšlela svůj další tah. „Co si z toho večera pamatuješ?“ zeptala se posléze. „Seděli jsme okolo stolu. Pili. Kouřili z dlouhé dýmky. Pak jsem se probudil v jiném pokoji, než bych býval očekával. To bylo zvláštní. Taky mě trochu bolela hlava.“ „Aby taky ne, když ses takhle zřídil.“ „Ale nestalo se nic špatného, ne? Amir vypadal jako ten poslední, kdo by mohl něco zkoušet.“ „Jo. Dokud nezačal chlastat.“ „Cože? Takže se ještě něco dělo?“ „Když si usnul na stole, tak se tě chvíli snažil vzkřísit a pak tě odvedl do nějakýho jinýho pokoje. Přišel zpátky a posadil se vedle mě. Začal mě hladit po ruce a ty chlapi kolem se najednou hrozně slizce koukali.“ „Aha.“ „Řekla jsem mu, ať toho nechá, ale on začal bejt neodbytnej. Tak jsem se zvedla a šla jsem pryč. On šel za mnou. Bylo to uprostřed noci a začínalo to být docela děsivý. Nejdřív jsem tě chtěla jít vzbudit, ale nevěděla jsem, kam tě odvedl, a stejně si určitě spal jako špalek, takže bych tě sotva dokázala probudit. Tak jsem se zamkla na záchodě.“
Ukázka elektronické knihy