dělat, aby nezačal nahlas sprostě nadávat. Těšil se, jak se na chvilku prospí a pak Aramej opustí. Vyrazí do Highgaardu a užije si zaslouženého volna. Nejenom že se nic z toho neuskuteční, ale navíc podle všeho budou muset znovu vyrazit za nějakým nesmyslným úkolem, který si pro ně blonďák vymyslel. Jeho dopad na zem nebyl zrovna z nejměkčích. Schoval křídla, oblékl si kabátec uniformy a vyšel ven. Světlo a hluk rušné hlavní ulice ho na okamžik zaskočily — uvnitř Arumielova sídla panovalo ticho a příjemné přítmí. Udělal sotva pár kroků, když ho někdo zatahal za kabátec. Shlédl k zemi a uviděl umolousaného žebráka, který se na něj usmíval v naději na drobnou minci. Bohužel pro něj Sidiona nezastihl v dobrém rozmaru. „Dej ze mě ty pracky pryč, špíno,“ zavrčel rudokřídlý a vytrhl se mu. Pro jistotu nechal něco ze svého vzteku proniknout i do očí — ty tak karmínově zažhnuly. Žebrák se od něj s vyděšeným výrazem okamžitě odtáhl. O dvě ulice dál Sidion konečně sáhl do kapsy a vyndal malý útržek papíru, který mu tam zanechaly hbité prsty. S nepříliš velkým nadšením zamířil do jedné z aramejských čtvrtí s pochybnou pověstí. Nechápal, proč se vždycky musejí scházet v zaplivaných putykách, kde hrozilo, že člověka okradou už mezi dveřmi. Ovšem jen blázen by si troufl na démona ze spasitelova vojska. Když se ocitl před vývěsním štítem s lascivně oděnou ženštinou, protočil otráveně oči. S jistým sebezapřením vešel dovnitř, objednal si whisky a usadil se u jednoho ze zadních stolů. Doufal, že mu alkohol pomůže aspoň trochu utlumit vztek — cítil, jak ho pod kůží pálí přísaha vynucená Arumielem —, ale po prvním loku pochopil, že šlo o naivní představu. Whisky byla pančovaná. Nemělo by ho to překvapovat, ne tady. Přesto ho to popudilo a na předloktí pravičky se mu mihlo pár stříbřitých žilek. Zachránce lidstva věděl, jak si zajistit poslušnost. Ani když někdo prošel zkouškou bouří, neměl ještě vyhráno. Pokud by Arumielovi
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279749